Podle hrubých odhadů, které připouštějí i sami sudetští Němci, tak na jednoho vyhnance připadá průměrné odškodnění přes šest tisíc marek, v některých zdokumentovaných případech i několikrát vyšší.
Pokud by se sudetským Němcům podařilo prosadit požadavky na restituci jejich bývalých majetků v České republice, museli by tyto peníze vrátit. "Ano, německý zákon o vyrovnání to takto podmiňuje," uvádí český diplomat a expert na německou problematiku Jan Sechter.
To se už ostatně v několika případech, kdy se sudetským Němcům podařilo restituovat majetky v České republice, stalo.
Podle údajů, které zveřejnil sudetoněmecký list Die Brücke, se v jednom případě hodnota vráceného odškodného vyšplhala na sedmnáct tisíc marek.
Jak uvádí někteří experti by v mnoha případech hodnota majetku, který by Česká republika sudetským Němcům vrátila, stěží dosáhla výše odškodného, které jim bylo vyplaceno Spolkovou republikou.
Na druhou stranu nevelká skupinu sudetských Němců, kteří přišli po roce 1945 o opravdu rozsáhlé majetky, za ně dostala od Spolkové republiky zcela minimální náhradu - odškodnění probíhalo podle sociálního klíče, tedy čím větší majetek byl danému vyhnanci v Čechách zabaven, tím menší část mu z něj byla vyplacena.
Pokud by se Česká republika k restitucím sudetských Němců rozhodla, porušila by tím jednoznačně i své mezinárodní závazky. V článku 6 Pařížské mírové konference z 5. 12. 1945 se totiž jakékoli navracení majetku zabaveného Němcům zakazuje.
"Signatáři dohody jsou povinni zabavený majetek zajistit a disponovat s ním tak, aby se nemohl znovu stát německým majetkem nebo upadnout pod německou kontrolu," uvádí dokument.
Pro tehdejší Československo představoval zabavený německý a sudetoněmecký majetek "zálohu" na reparace za škody způsobené republice během nacistické okupace.
Hodnota československých válečných škod vyčíslená a spojenci uznaná dosáhla sumy více než sto šedesát miliard předválečných korun.
Celková hodnota zabaveného německého majetku a reparací nedosáhla ani setiny této sumy a byla menší, než kolik na reparacích od Německa získala podle spojeneckých statistik například Jihoafrická republika.
Již v padesátých letech byla proto podle diplomatických pramenů mezi Spolkovou republikou a tehdejším komunistickým Československem uzavřena tichá dohoda.
Bonn akceptoval zabavení sudetoněmeckého majetku jako úhrady za reparace, ačkoli oficiálně tento výklad spolková vláda nepřijala.
Česká strana se smířila s tím, že reparace už od Německa neuvidí.
Právně však zůstalo vše při starém. I zákon o vyrovnání z roku 1956 se v případě odškodného striktně vyhýbá označení restituce.
Toho využívá ve své argumentaci i vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu. "Nebyly to žádné majetkové restituce," tvrdí jeho předseda Bernd Posselt.
Současné německé zákony údajně nedovolují, aby se Spolková republika vzdala nároků na majetek sudetských Němců bez toho, aniž by jim vyplatila plnou hodnotu majetku zabaveného Čechy. Avšak mezistátní smlouva i česko-německá deklarace zavazují obě strany, aby vůči sobě už majetkové nároky nevznášely.
