Jeho slova naznačují, že mezi státy existuje politická vůle dospět k nějakému výsledku, který pak bude vždy možné prohlásit za úspěch.
Pesimismus nad Nice se přenáší i na uchazeče. "Pokud se nestane zázrak, tak si nemyslím, že naše očekávání budou během tohoto summitu splněna," nechal se slyšet polský ministr zahraničí Wladyslaw Bartoszewski.
Obavy zemí střední a východní Evropy prohlubuje vědomí, že ani v Nice se neřekne nic jasného o dalším postupu k rozšíření. Francouzský list Figaro už také prorokoval, že Češi i další uchazeči odjedou "s pocitem hořkosti".
Jádrem jednání v městě na Azurovém pobřeží je přebudování rozhodovacího mechanismu unie.
Pro členy se v tom skrývá nebezpečí, že mohou ztratit část svého vlivu v EU nebo dovolit přílišné zesílení jiných. To je hlavním zdrojem obav i sporů.
Nikdo nechce ztratit a každý by chtěl získat: proto Německo jako největší a nejbohatší stát unie požaduje, aby mělo při rozhodování více hlasů než ostatní - a naráží na tvrdý odpor Francie, která má v klíčové Radě EU prozatím stejných deset hlasů jako Němci.
Španělé, kteří mají dvakrát méně lidí a třikrát menší ekonomiku, zase chtějí stejný počet hlasů, jako mají Němci. A aby situace byla ještě složitější, požaduje i šestnáctimilionové Nizozemsko více hlasů v Radě EU, než kolik jich má desetimilionová Belgie dosud měly oba státy stejně.
K tomu se ještě pojí spory o to, ve kterých oblastech smí EU rozhodovat většinou. Touto cestou se dnes sice schvalují čtyři pětiny všech unijních opatření, podle evropských politiků však jednomyslnost u zbývajících dvaceti procent klidně stačí na zablokování chodu EU - a s růstem počtu členů toto riziko podle nich prudce vzroste.
Ani tento strašák však nebrání Francouzům, Britům či Španělům, aby nehájili "své" veto u vnějšího obchodu, daní či u udržení regionálních fondů unie.
Obtíže se objevují i v otázce "rozšířené spolupráce". Tento mechanismus, který umožňuje skupině států zahájit hlubší integraci i bez souhlasu všech ostatních, vypadal jako dohodnutý - dokud Britové neřekli, že se nesmí použít v obranných otázkách.
Jsou to technické věci, ale jak upozornil list Le Monde, "protože reforma evropských institucí byla označena za zcela nezbytnou podmínku pro rozšíření, patnáctka svým způsobem připravila půdu, aby se neúspěch v Nice proměnil ve vážnou krizi".
