A tolik vyloupených domů? To tady rovněž ještě nebylo. Gang zlodějů, kteří se specializovali na luxusní vily, byl v mnoha směrech neobvyklý.
„Výjimečný byl především rozsahem trestné činnosti a způsobem provedení,“ říká žalobkyně Alice Havlíková. MF DNES přináší dosud nezveřejněné detaily kauzy.
Epizoda I.: Zlatý poklad
Měsíce trvalo, než se kriminalistům podařilo zjistit, kdo ve velkém vykrádá luxusní vily v metropoli a okolí. Když už zlodějům byli na dosah a odposlouchávali je, mysleli si,
že si z nich utahují.
„Je toho devadesát kilo. Tady nikdo tolik zlata nekoupí,“ povídali si zločinci, pocházející z bývalé Jugoslávie. Jejich partnerky mezitím hromadu řetízků, prstenů a náramků přebíraly.
Nakonec se překupník našel. V Německu. „Řeknu vám, že takové množství jsem v životě neviděl,“ vzpomíná Luboš Koťátko, který šéfoval policistům stopujícím gang tři
roky. „S kolegou jsme vzali cestovní tašku a uši nám zůstaly v rukou. Byla plná zlata,“ popisuje Koťátko okamžiky, kdy zloděje zatýkali.
Kde mohli tolik zlata ukrást? lámali si policisté dlouho hlavu. Nakonec na to přišli. Vyloupili zlatnickou firmu v Hradci Králové, která se zrovna zásobila na předvánoční
nákupní horečku.
Rukopis zlodějského gangu byl i tady patrný. Alarm utopili v kbelíku vody (karton minerálek si vozili pro jistotu s sebou), sirénu umlčeli montážní pěnou.
Epizoda II.: Drzost
„Hooříí! Hooříí!“ začal jisté noci hrát na trubku důchodce v Praze 4. Stál na balkoně jen v trenýrkách. „Pokračujeme. Je to jen ožrala,“ špitli si do mobilů zloději a prohlíželi dál sousední vilku.
Trumpetista opilý nebyl. Ani požár v okolí nezuřil. Jak později policistům vypověděl,
viděl zloděje a snažil se přivolat pomoc. Jelikož gang před akcí jako obvykle zkratoval telefony v celé ulici, nemohl zavolat policii a doufal, že přijedou alespoň hasiči. Nepřijeli.
Na podobné příklady chladnokrevnosti a drzosti detektivové narazili ještě nesčetněkrát. Když gangu v Česku hořela půda pod nohama, vydával se na lupičské zájezdy na Slovensko.
Jako vždycky si vytipovali luxusní vilu s nejmodernějším zabezpečením, jenomže tentokrát alarm špatně „umlčeli“ a k domu se vydala hlídka. Stačili se však na zahradě zahrabat do sněhu.
Když výjezdová jednotka, která objevila jen prázdný dům, odjela, v klidu odnesli vše cenné. „Měli jsme kliku, že nepustili psa,“ řehtali se do mobilních telefonů, tehdy již odposlouchávaných.
Epizoda III.: Rakovina
„Byli jako rakovina. Jeden nádor jsme vyoperovali, objevil se druhý,“ popisuje kriminalista Koťátko, jak jednotlivé skupiny, které spolu spolupracovaly, postupně zatýkali. „Zastavit je, to byla otázka profesní cti.“
Saša Petkovič patřil k poslední skupině zadržených. Příjem z vloupaček mu nestačil, „přivydělával“ si ještě obchodem s drogami. Do rodné země vozil autobusovou linkou
Praha - Bělehrad ukradená videa či prsteny schované v dětských botičkách, zpátky si nechal posílat efedrin - látku, z níž se vyrábí pervitin - ukrytý ve zmražené smetaně.
Soud už jeho drogový delikt ocenil deseti lety vězení. Petkovič, který odmítl s policisty spolupracovat, se včera musel posadit na lavici obžalovaných znovu. Kvůli vyloupeným vilám. Na rozsudek si spolu se svými komplici počká do března.
 Saša Petkovič je podezřelý, že spolu se svými komplici vykrádal luxusní vily v Praze. (22. ledna 2004) |
 Stráž přivádí k soudu spoutaného Sašu Petkoviče, který je podezřelý, že spolu se svými komplici vykrádal luxusní vily v Praze. (22. ledna 2004) |
