Poslední dva roky strávily Spojené státy a Nový Zéland intenzivním jednáním, jak udělat z vodní plochy (většinou tak trochu zamrzlé) o velikosti Aljašky území, kam by měl člověk prakticky zakázaný přístup. Určitě rybáři - naproti tomu vědci by vstupenku občas dostali. Zde by totiž měli ideální podmínky k tomu, aby studovali, nakolik člověk ovlivňuje životní prostředí. Tady to totiž zatím nestihl.
Už už to vypadalo, že má projekt rezervace v Rossově moři velkou šanci na přijetí. Do Washingtonu přijela na sklonku srpna delegace novozélandských politiků, jež měla příslušnou dohodu vyladit s Američany, kteří rezervaci prosazují.
FAKTARossovo moře je v podstatě hluboký záliv o rozloze zhruba 981 tisíc km čtverečních navazující na Tichý oceán. Hloubka zde dosahuje v průměru 100 až 200 metrů, maximální je 3 365 metrů. Do moře z Antarktidy sestupují ledovce. V lednu až březnu (antarktické léto) je moře z velké části bez ledu, od listopadu do prosince částečně a od dubna do října téměř úplně pokryté ledem. Moře je pojmenováno podle anglického cestovatele Jamese Rosse, který je prozkoumal v roce 1841. Ledovka antarktická dorůstá až 2 metrů a 175 kilogramů. Živí se především rybami, nepohrdne ale ani zbytky tučňáků zabitých kosatkami. V ledových vodách přežívá díky tomu, že produkuje nemrznoucí glykoprotein a její srdce udeří průměrně jednou za šest vteřin. Díky tomu se dostala i do hledáčků odborníků na kardiovaskulární onemocnění. |
Na rezervaci se shodnou obě země. Rozdíly v jejich mapách nejsou velké, ale právě ony skrývají místa nejbohatší na mořský život. Američané se do rybolovu na tomto místě nijak nezapojují. Nejproslulejší ryba, která se zde loví, ledovka antarktická, však často končí právě v kuchyních nejdražších amerických restaurací.
V Rossově moři ji zhruba od začátku 90. let loví hlavně rybáři z Nového Zélandu, Jižní Koreje, ale i Ruska. K tomuto dílku antarktického koláče má Nový Zéland nejblíž. To, co si z něj ročně ukousne, tvoří méně než dvě procenta produkce rybářského průmyslu země.
Podle Evana Blooma, ředitele amerického úřadu pro oceány, se Američané o "vylidnění" Rossova moře zasazují vší silou, protože tuto oblast považují za nejlepší místo na Zemi, kde se dají provádět výzkumy nezasažené lidskou činností. "Pokud by to nešlo v Antarktidě, tak kde jinde?" prohlásil Bloom.
Spojené státy doufaly, že pokud se jim podaří dohodnout s Novým Zélandem, který v Rossově moři rybaří, bude to mocný impulz k dohodě s ostatními zainteresovanými zeměmi. A Nový Zéland si nevybraly náhodou - ten je totiž ve značném dilematu.
Na jednu stranu nemá zájem na omezení rybolovu pro své občany, zároveň si však nechce poškodit kredit země, která dělá pro životní prostředí téměř maximum. Tak ji znají obchodní partneři a turisté, stejně jako ekologové, kteří oceňují například novozélandské iniciativy proti lovu velryb.
Nakonec novozélandští diplomaté strávili ve Washingtonu na doladění dohody s USA plné čtyři dny. Když se vrátili domů, sešel se nad návrhem výbor novozélandských poslanců. A tam zaznělo poněkud překvapivé: Ne.
USA a Nový Zéland nyní poslaly 25 zemím, které se každoročně scházejí v říjnu, aby projednaly pravidla v antarktických vodách, dva odlišné projekty. Jejich neschopnost dohodnout se na jednom však prudce zvýšila pravděpodobnost, že se nestane nic.
Peter Young, rovněž Novozélanďan, který nedávno natočil dokument o Rossově moři, je však přesvědčen, že mezinárodní dohoda, která chrání antarktickou pevninu, by měla být rozšířena i na přilehlá moře. "Téměř všude jinde je přítomnost člověka dnes nevyhnutelná. A tady je místo, kde můžeme poznat, jak to funguje bez nás. Ta šance by neměla zapadnout." řekl Young.
