Tuto pozici si u voličů udržel: podle šetření STEM ho při vstupu do vlády příznivě hodnotilo 52 procent občanů, v květnu 2002 pak 45 procent. Je pátým nejpopulárnějším členem vlády. Avšak při věcnějším "ohledání" mají Dostálovy výsledky k absolutoriu daleko.
Protože se Dostál nemůže chlubit tím, že by pro kulturu získal peníze slibované volebním programem, předkládá jako svůj úspěch sérii přijatých zákonů: "Za mě byla konečně vypracována chybějící legislativa." Jeho úřad se skutečně zúčastnil "legislativní smršti", kterou vláda ČSSD realizovala zejména v rámci svých proevropských kroků.
Některé důležité zákony však Dostál neprosadil. "Za největší prohru považuji odmítnutí zákona o památkové péči a zákonů souvisejících s kinematografií," přiznává.
"Dále se mi podařila," pokračuje ovšem Dostál ve výčtu plusů, "stabilizace příspěvkových institucí - Národního divadla, České filharmonie, Národní galerie. Bylo odstátněno Pražské jaro, resuscitován Státní fond kultury a Státní fond na podporu kinematografie, podařilo se zavést systém do sponzoringu, pokud se týče podniků se státní účastí. Myslím si, že zavedení literárních i jiných stipendií je také úspěchem, stejně jako realizace programu Česká kniha." Tento výčet však není bez trhlin.
Situace literárních časopisů (Tvar, Revolver Revue, Souvislosti ad.) je letos kritická, neboť jim ministerstvo snížilo finanční podporu. Státní fond kultury skomírá, poněvadž zhasl projekt loterie Eurolotto, z něhož do fondu měly téci peníze (zde Dostál narazil na tvrdý lobbing Sazky). Národní galerie je stabilizovaná ekonomicky, ne však personálně a odborně, neboť Knížákova osoba to fakticky vylučuje.
Když se rozhodovalo o tom, kde se postaví do čela NG, nezávislá komise ministrovi doporučila Dagmar Šefčíkovou. Dostál ji neakceptoval; nová komise, v níž měli silnou pozici jeho podřízení, se pak přiklonila ke Knížákovi. Nebyla to jediná pachuť při hledání ředitelů institucí, které ministerstvo zřizuje. Nicméně Dostál má právo komisi nebrat v potaz - zákon mu to umožňuje.
Jiná věc je, jak jednání probíhají. A mimo diskusi je fakt, že při konkurzu na ředitele Státní opery došlo k ostudným administrativním chybám.
Dostál si evidentně padl do noty s Knížákem, kterého brání, kudy chodí, včetně Knížákových kontroverzních výroků o Romech. Možná právě od něho pochytil oblibu v direktivním rozhodování - Dostál přes odpor téměř všech památkářů povolil skleněnou krychli na pražských Sovových mlýnech, loni bez diskuse zakázal vývoz národních kulturních památek, sbírkových předmětů a významných uměleckých děl v majetku státu do zahraničí, čímž ohrozil řadu projektů.
Poradce místopředsedkyně sněmovny Buzkové Martin Profant letos v Právu napsal, že u mnoha Dostálových rozhodnutí nelze poznat, "zda se mu jen oškliví alibismus, či zda rozhoduje s přesvědčením, že 'ví' lépe" než odborníci, co je správné.
Samostatnou kapitolou je Dostálova publicistika, do níž prosakují jeho antikatolické i obecně protináboženské postoje. Poslední dobou se angažuje při "obraně českých zájmů". Jejich ohrožení spatřuje kromě jiného v tom, že řada tuzemských deníků je v držení německých majitelů.
Jakmile se Dostál ocitne na poli historie a kultury, projevuje se u něho absence vzdělanostního zázemí - tento ministr totiž nemá ani maturitu. Například loni, při zahájení výstavy Všecky krásy světa v Praze na Strahově, tvrdil, že básník Jaroslav Seifert nebyl v čítankách. Na otázku, zda by chtěl zůstat ministrem kultury i v příštím volebním období, Dostál odpovídá: "Nikoli za každou cenu."
