Přes svůj často "vybraný" slovník se tedy má Mirek Topolánek i ostatní čeští politici ještě čemu učit. Spíše mě napadlo, zda z těch variantních slov něco platí i pro premiéra, který tu vystartuje na novináře (to má ve zvláštní oblibě), tam sepsuje odboráře a občas někoho pošle do pr....
Jiří Paroubek v sobotu v poledne zauvažoval o tom, že by se jeho strana ve Sněmovně pokusila vyvolat hlasování o nedůvěře předsedovi vlády. Šéf ČSSD řekl, že Topolánek je podle něho značně unavený. Reagoval tak na premiérův páteční výlev před odboráři.
Tentokráte má Paroubek pravdu. Topolánek je skutečně často unavený, vystresovaný, zbytečně nervózní. Je pod neustálým tlakem a občas pak nezvládá své emoce. Připomíná neřízenou střelu, a nezasvěcený pozorovatel může dokonce zapochybovat o jeho psychické stabilitě.
Také kritické hodnocení toho, co dělá se svou vládou, považuje za velmi nespravedlivé. Navíc, i když o tom uvažuje již delší dobu, nevyřešil si pořád své rodinné poměry, což ho také neposiluje.
V tomto případě je to však spíše věc Pavly Topolánkové, která oficiální posvěcení rozchodu brzdí, jak může. Na druhou stranu Mirek Topolánek vnesl do české politiky i určitou otevřenost a lidskost.
Chápu, že se toto tvrzení mnohým nelíbí, neboť většinou vnímají pouze jeho sprostá slova a urážlivé posunky. Topolánek k tomu dokázal vyhrát se svou ODS několikrát za sebou jakékoli volby.
Dokáže, alespoň to říkají v soukromých hovorech jednotliví ministři, celkem funkčně a pragmaticky řídit zasedání vlády. Rychle vyhodnocuje problémy (ale někdy na ně zbytečně prchlivě reaguje).
Je také zjevné, že tato vláda patří od listopadu 1989 mezi ty nejlepší. Zejména proto, že se alespoň pokouší (i když jen za cenu velkých koaličních kompromisů) o reformy, ke kterým jiným kabinetům chyběla odvaha.
Jako jedna z mála v Evropě pochopila, že současný sociální stát se buď musí zásadně změnit, nebo jednoho dne v křečích odumře a mnozí občané Česka s ním.
Až přestane Mirek Topolánek připomínat raketu typu země–země, tak i občané zjistí, že mnohé nápady, s kterými přichází on a jeho kolegové ve vládě, stojí za zamyšlení. A že sdělit jdou lehce i bez jakýchkoli sprostých slov a urážek.
Jistě, pane premiére, chce to jediné: klid. Varianty (a opět si vypomohu Patrikem Ouředníkem) tohoto slova jsou přece tak krásné: valcha, lážo, piánko, vetcho, klíďopíďo, klíďobrďo, kliďánko či piďánko.
