Monika je epileptička. Nemoc jí zjistili před třemi lety. Teď je jí dvacet sedm let, studuje v Praze vysokou školu a přivydělává si doučováním. Protože má hluboko do kapsy, záleží jí na tom, kolik za léky dá.
Doposud brala kombinaci tří léků: Keppra, Lamogin a Topamax. Každý z nich působí na jinou část mozku a dohromady jí pomáhají žít normálním životem bez záchvatů.
Podle jejího průzkumu v patnácti pražských lékárnách, se pohybují doplatky na první lék od 71,50 do 480 korun. Doplatky na druhý lék jsou od 137 do 2668 korun. Nejlevnější byl třetí lék: Monika by doplácela od 50 do 500 korun.
To znamená, že v nejlepším případě by za všechny tři léky dala 258,50 koruny. V nejhorším by to bylo čtrnáctkrát víc: 3648,50. Proč jsou v doplatcích takové rozdíly, jí však každá lékárna vysvětlovala jinak.
"Co je vám do toho, když si to nechcete brát?" popisuje Monika reakci lékárny při jedné z velkých fakultních nemocnic v Praze.
Podobně jsou na tom i lidé s duševními chorobami. "Doplatky se běžně pohybují v částkách mezi 100 až 700 korunami za měsíční terapii. Pacient tak za rok zaplatí až 8 tisíc," říká Viera Frantlová ze společnosti Eli Lilly, která vyrábí antipsychotika.
Což vzhledem k tomu, že invalidní důchody lidí postižených schizofrenií se pohybují od 2,5 tisíce korun do 7 tisíc korun, není málo.
Česko: expert na chaos
Funguje to tak, že svá procenta si nasadí distributoři a k tomu si přidají marži lékárníci. Doplatky však mohou být i nulové. Třeba ve chvíli, kdy se distributor s lékárnou dohodne, že si u ní uskladní některý lék. Lékárna má pak cenové výhody.
"Nebo se přímo firma, která lék vyrábí, dohodne s jednou lékárnou v regionu, dá jí množstevní rabaty a lékařům řekne, aby pacienty posílali právě tam," popisuje prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba. Taková praxe se však podle něj lékárnické komoře nelíbí.
"Nutí to pacienty obíhat lékárny, ale to se podle našeho průzkumu 80 procentům lidí nelíbí. Nedivím se," říká Chudoba.
"Neznám jinou zemi, kde by byl takový chaos v cenách léků. Snažíme se to už dlouho změnit, navrhli jsme dokonce jak a schválila to ministryně Součková i Emmerová, ale pořád se nic nestalo," hájí lékárníky Chudoba.
Komora proto chce, aby v Česku, tak jako v ostatních zemích EU, existovaly pevně stanovené doplatky.
"Podobně je to u cigaret. Ať jste ve špičkové restauraci nebo v zaplivané putyce, za krabičku dáte stejně," říká i Josef Suchopár z firmy Infopharm, která se zabývá trhem s léky.
Obvolejte si lékárny, radí Rath
Ministr zdravotnictví David Rath má pro pacienty, kteří nechtějí doplácet za léky, dvě rady: buď si obvolat lékárny, nebo požádat lékaře o lék, na který se nedoplácí. "V každé skupině léků je vždy aspoň jeden, který je úplně bez doplatku," tvrdí.
To však mnohým lidem nepomůže. Třeba v případě epilepsie nebo duševní nemoci léky takzvané první volby, tedy ty, které plně hradí pojišťovna, často nezaberou.
"Jsou to složité léky, které působí na mozek - a každý člověk je jiný. Nejde dopředu nic předvídat. Na stejný druh epilepsie tak u jednoho pacienta jeden lék zabere, u jiného ten stejný lék vůbec neúčinkuje," popisuje neurolog Martin Tomášek.
Předvídat navíc nejde ani dávku. "Někomu stačí jedna ráno, druhá večer, ale jiný bere dvě a půl dávky léku ráno, dvě a půl večer a k tomu další dvě jiné tablety. Není výjimkou recept, kdy předepisuju na tři měsíce 8 balení jednoho léku, 5 balení dalšího a 3 jiného. A to pak peníze jen letí," popisuje lékař.
Od 1. srpna by se však velké rozdíly v cenách léků mezi lékárnami měly alespoň trochu zmírnit. Napomůže tomu degresivní marže, na níž se lékárníci dohodli s ministrem Davidem Rathem.
V praxi to znamená, že na ty nejdražší léky si budou lékárny smět dát nejmenší přirážku a ty nejlevnější, jako je třeba paralen, naopak o pár haléřů podraží, protože si na ně lékárníci naopak nasadí nejvyšší obchodní přirážku.
