Starší školáci už obvykle nějaké sportovní či umělecké aktivity mají, a pokud jim vyhovují, jednoduše v nich po prázdninách budou pokračovat. Mnoho dětí také začíná se zájmovými kroužky už v předškolním věku.
"Dítě, které nemá vyhraněné zájmy, je třeba trochu popostrčit, jiné naprosto přesně cítí, co je pro něj to pravé," uvádí psycholožka Ludmila Hudcová z Berouna.
"U těch nerozhodných radím rodičům, aby se snažili být při výběru kroužků s dětmi spíše srdcem a neřídili se momentální módou. Důležité je jim nabídnout celou škálu možností, jaká se vyskytuje, aby potomci věděli, jaké aktivity existují."
Někdy je dobré nechat nějakou zájmovou činnost děti vyzkoušet předem, například zasportovat si s nimi o víkendu. Rodič pak lépe odhadne, kam je směrovat. "Hodně s dětmi o jejich zájmech mluvte, a když se v prvním nebo druhém kroužku nenajdou, nezalívejte jim to," dodává ještě Hudcová.
Talentu je potřeba pomoci
Pokud má dítě k něčemu talent, a přesto jej tato aktivita nebaví, hledejte trpělivě cestu, jak jeho postoj změnit. Někdy může být chyba i v lektorovi a stačí přejít jinam.
Není však správné dlouhodobě potomka nutit třeba ke hře na housle, když i po několika měsících vidíte jen otrávený obličej při každém odchodu na lekci.
Odpolední činnost dětí také znamená v mnoha případech, že si rodiče sáhnou hluboko do kapsy. Někteří z nich proto tvrdí, že si kroužky pro děti nemohou dovolit.
V případě, že jde například o individuální sporty, uměleckou činnost či jazyky, asi tomu tak bude. Hodina tenisu s trenérem stojí až k pěti stům korunám a na další tisíce přijde sportovní vybavení. Jinak tomu nebude u hokeje, krasobruslení, fotbalu, baletu nebo třeba u latinskoamerických tanců.
Možná o něco málo levnější je nabídka kroužků s uměleckým zaměřením, jako je keramika nebo kreslení. U hudebního oboru je nejdražší individuální výuka a hudební nástroje.
Cena houslí se pohybuje kolem deseti tisíc korun a nový klavír stojí až sedmdesát tisíc korun. Pololetí v hudebním kurzu přijde rodiče zhruba na patnáct set až tři tisíce korun, individuální hodiny se platí zvlášť.
Školy nabízejí aktivity téměř zdarma
Mnoho škol si je nákladnosti mimoškolní zájmové činnosti vědomo, a proto se snaží rodičům situaci ulehčit.
"Máme široký výběr kroužků v rámci školy. Stačí, když dítě navštěvuje po škole družinu a má kroužky zdarma. Platí si jen materiál třeba v keramice," říká zástupkyně ředitele 1. základní školy v Příbrami Jitka Pružinová.
"Výhodou je, že pedagogové v družině sami děti vysílají na jejich aktivity a zase si je přebírají zpět, čili rodiče mohou být v klidu, že se nikde netoulají."
Přiznává, že tento model zájmové činnosti způsobil, že je o školu mnohonásobně větší zájem. Nejčastěji družiny a školy nabízejí kroužky kreslení, keramiky, hraní na flétnu, sportovní hry či plavání.
Ve městech je z čeho si vybírat
Ve větších městech je nabídka mimoškolní činnosti podstatně větší než na vesnicích. Školáci mohou navštěvovat domy dětí, různé turistické oddíly nebo centra volnočasových aktivit.
Například v Brně funguje pod Střediskem volného času Lužánky celá síť poboček rozmístěných v různých částech města s nabídkou nepřeberného množství kroužků. Vyberou si zde školáci i středoškoláci.
"Doporučujeme vždy rodičům, aby s dětmi přišli na den otevřených dveří na začátku září a společně se rozhodli, kterou aktivitu si vyberou. Zájem je velký zvláště o počítače, keramiku a u menších dětí o folklorní soubory," konstatuje ředitel střediska Milan Appel.
Středoškolákům středisko nabízí třeba kurzy žonglování či multimediální centrum. Ceny se pohybují podle nákladnosti kroužků od čtyř set korun za rok až po dva tisíce korun za pololetí.
"Všimla jsem si, že spousta dětí je pomalu více vytížená než jejich rodiče. Znám školáky, kteří mají prakticky každý den odpoledne naplánovanou nějakou zájmovou činnost," říká matka osmileté školačky Hana Dvořáková z Nového Jičína.
"To už se mi zdá příliš. Určitě není dobré nechat děti po vyučování jen tak bloumat po ulici a lenošit, ale dvě tři aktivity v týdnu si myslím postačí."
S tím souhlasí i psycholožka Hudcová. "Setkávám se v ordinaci občas s hodně přetíženými dětmi. Každé dítě potřebuje mít taky čas, kdy si hraje po svém. Měla jsem tady i maminku, která se trápila pocitem viny, že syn jedenkrát týdně běhá venku s kamarády, nechápala, že i ten obyčejný, nikým neorganizovaný kontakt s dětmi taky potřebuje."
