PŘEHLED VŠECH DÍLŮ
Seriál MF DNES a nezaměstnaných: Nemám práci. Proč?
Se dvěma vymyšlenými dětmi a dvěma fiktivními životopisy: středoškolačky, která pracovala jako úřednice na radnici a na okresním úřadě a teď hledá místo asistentky.
Taky jsem zkoušela štěstí jako vysokoškolačka - inženýrka v Praze a v Přerově. Jako vysokoškolačka a ještě k tomu ve městě s velkou nezaměstnaností jsem na práci nenarazila.
Přerovský úřad práce mi na vývěsce nabídl sedmnáct agentur, které hledaly dívky na hlídání dětí do ciziny, místo městské policistky v Praze nebo jsem mohla odjet jako turistická průvodkyně na půl roku na Kypr.
Nic pro matku s dětmi. Na inzeráty v místním tisku, které stály přes tisíc korun, přišly jen dvě odpovědi: obě nabízely místo podomní dealerky.
To v Praze o práci nouze nebyla. Titul mi však nepomohl, přestože ho vyžadují na radnicích i státních úřadech, i když hledají jen elektrikáře nebo tlumočníka. Asistentku s gymnáziem a praxí potřebovali skoro všude.
Jenže víc než praxe všechny zajímaly mé děti. Mnozí personalisté se zdvořile rozloučili hned poté, co jsem v telefonu řekla, že momentálně jsem doma s dětmi.
"No dobře, hlídání máte, ale jak se chcete soustředit na práci, když víte, že vás doma čeká dítě?" zajímalo šéfa firmy Medlin Jiřího Karáska víc než to, jak dobře se domluvím německy, když mě právě pro tuhle práci potřebují.
"To máte dvě děti? Kolik jim je? Mladšímu teprve dva roky? Kdo je bude hlídat?" střílel jednu otázku za druhou spolumajitel knihkupectví Exlibris Karel Hromádka dřív, než znal můj životopis. Hledal prodavačku. "Mám doma jedno dítě a vím, co je s tím práce. Jak myslíte, že to zvládnete?" tázal se.
Jaká úleva narazit na firmu, kde se majiteli rozzářily oči, když zjistil, že jsem máma. "To je dobře, děti miluju!" zajásal majitel reklamní agentury Save Max. Práci jsem dostala. Jenže když jsem odcházela z pohovoru, pochopila jsem proč. Chodba byla plná žen jako já. Jenže ony seděly na krajíčku židle, ruce složené v klíně a pohled upřený do koberce, jako by předem říkaly: Nevěřím si.
Pochopila jsem, že jsem vyhrála proto, že jsem neztratila sebevědomí a na matku si jenom hrála. Po čtyřleté mateřské a po desítkách zkušeností s odmítáním při konkurzech bych na tom možná byla jinak.
|
Žena musí firmu zažalovat, radí Škromach Zkoušela jsem sehnat místo jako matka se dvěma dětmi po mateřské. Jak myslíte, že to dopadlo? Tuším. Ženy mi o tom píší, takže vím, že vůle zaměstnávat matky s dětmi je u nás malá. Musela jste taky odpovídat na otázky, co budete dělat s dětmi? Skoro každý se nejdřív ptal právě na to. Jak byste reagoval vy? Jsou to jednoznačně diskriminující otázky. Zaměstnavatel by měl zjišťovat pouze schopnost uchazečky vykonávat práci, a ne její rodinné poměry. Ty ho mají zajímat až v okamžiku, kdy ji přijme, a to jen kvůli výplatě a přídavkům na děti. Dobře, ale jak byste reagoval? Pořád čekám na to, až se najde žena, která firmu zažaluje, a vznikne precedens. Špatně se to však dokazuje. U pohovoru sedí obvykle jen zaměstnavatel a uchazečka. Ano, ale je na firmě, aby dokázala, že ženu nediskriminovala. Viděl jsem třeba dotazníky, kde se firmy ještě před přijímacím pohovorem ptají na děti. Už to považuji za důkaz diskriminace. Co chcete vy sám udělat pro to, aby ženy neměly návrat z mateřské do práce tak těžký? Důležité podle mě je neztratit kontakt s profesí. Proto se snažíme rodičům umožnit, aby si mohli přivydělávat i na rodičovské dovolené. Druhá věc je, co pak s dítětem. Profesionální stabilitu dávají mateřské školy a jesle. Zatímco školky fungují, s jeslemi je to bohužel trochu horší. Ne všechno z toho, co u nás kdysi existovalo, bylo špatné. Jenže předškolní zařízení zřizují obce. Stát nemůže nařídit starostům, aby stavěli jesle, když už teď dost doplácejí na školky. Ale můžeme obce podpořit finančně. Umím si představit účelovou dotaci, kterou by obce dostávaly peníze na provoz jeslí podle počtu dětí. Což je návrh, který by se mohlo podařit připravit ještě letos do poloviny roku. |
