Friedrich Torberg (1908-1979), vlastním jménem Friedrich Ephraim Kantor-Berg, se narodil ve Vídni, v habsburské monarchii. Zažil její rozpad, následné republikánské zřízení i nacistickou totalitu. V praxi realizoval rakousko- českou vzájemnost, pracoval v redakci deníku Prager Tagblatt, ale také byl, částečně z donucení, světoběžníkem. Žil ve Vídni, v Praze, v Curychu, v Paříži. Před nacismem a válkou utíkal přes Bordeaux, Španělsko a Portugalsko do USA, odkud se v padesátých letech vrátil do Vídně. Prakticky celý život ho živily překlady a kritiky.
Když mu nastal čas na vzpomínání, sepsal knihu Teta Joleschová aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách. V Rakousku vyšla roku 1975 (česky v překladu Hanuše Karlacha 1994 v Českém spisovateli, podruhé 2010 v Ledě). O tři roky později Torberg přidal další memoárový svazek - Teta Joleschová a dědicové. Ten letos v překladu Evy Pátkové vydalo nakladatelství Paseka.
Obálka knihy Teta Joleschová a dědicové
První otázka nad vydáním „druhé tety Joleschové“ je nabíledni: Nakolik jde o pokračování knihy první? Časově by vše nasvědčovalo ve prospěch „navazování“. Zatímco Teta Joleschová aneb Zánik… čerpala z česko-německo-židovské pospolitosti v relativní stabilitě dvacátých a třicátých let minulého století, následný svazek pojednává o stejné době, ale kromě toho například také o etapě, kdy Torberg pracoval v Hollywoodu a v Americe potkával své „šťastně uprchlé“ evropské známé.
O knizeFriedrich Torberg: Teta Joleschová a dědicové Přeložila Eva Pátková. Nakladatelství Paseka, Litomyšl a Praha 2012, 280 stran, doporučená cena 299 korun. |
Ovšem publikace Teta Joleschová a dědicové není prostým chronologickým napojením. V úvodu nadepsaném „Návod, jak ztrhat knihu – místo předmluvy“ Torberg mimo jiné podotýká: „… moje paměť je sice tam, kde funguje, velice dobrá, není ale – což se rovněž ukázalo až později – úplně bez mezer. Tento nový svazek vznikl z přání a se záměrem tyto mezery zaplnit.“ Ze slov předmluvy je též zřejmé, že autor sice nepodmiňuje čtení této knihy znalostí té první, ale že by to v podstatě bylo pro obě strany výhodnější. Že s poučenými čtenáři počítal, anebo si je zamýšlel „vychovat“, vyplývá též z toho, že v textu je řada odkazů a upozornění na kontext předchozí knihy, že na mnoha místech jsou přímo uvedeny stránky, na nichž byla zmíněná událost vyprávěna a zde, v novější publikaci, je cosi, co ji rozvíjí nebo se jí týká.
Plavkyně Idy Kohnová a Friedrich Torberg
Jistě, hojné odkazy na předchozí „tetu Joleschovou“ mohou mít poněkud demotivující účinek, neboť čtenář se logicky obává, že mu uniknou souvislosti a bude v zážitku ochuzen, dokud si své čtenářské vědomosti nedoplní. Ale není to tak! I „dědickou tetu“ lze přečíst s požitkem. V obsahu je opět souhrnem groteskních příběhů a židovského humoru, anekdot s podtextem moudrosti i paradoxu, či rozmarné polarity mezi dočasnou jistotou a věčnou pochybností. Židovská schopnost zároveň vyslovit „ano“ i „ne“, jít současně kupředu i zarytě zpět, je tu podána stylem elegantní ironie, svérázného uvažování a sebevědomí.
Hrob Friedricha Torberga ve Vídni
Nejsoudržnější část díla se jmenuje Na přelomu epoch, s podkapitolami: Předtím, Uprostřed dění, Mezitím, Potom. Zde je v humorném rytmu, a navíc v koncentrované reflexi, vystižena situace, podstata zvratu, devastace, kterou způsobil totalitní režim a jeho válečné vyústění. Torberg se projevil nejen jako bystrý pozorovatel, znalec laskavě uchovávající minulé časy, ale také přesně vyslovil, v čem se ony doby změnily, co se ztratilo, anebo právě před jeho očima vytrácelo: „Když se družný kruh rozešel, když jsem se po dvanáctiletém přerušení chtěl zdvihnout od obvyklého stolu v lóži, naklonil se pan Hnatek diskrétně ke mně, vytasil objemnou číšnickou šrajtofli a zeptal se: ´Pane Torbergu – kdybyste snad potřeboval…?´ Bylo to naprosto plynulé navázání na ony dávno minulé doby, kdy nám vrchní číšníci vypomáhali v občasné finanční nouzi. Ne, nic jsem nepotřeboval; jen tu otázku, jestli bych snad nepotřeboval.“
Jak tedy číst knihu Friedricha Torberga Teta Joleschová a dědicové? Především s chutí. A je nutné předem znát její „předchůdkyni“ s názvem Teta Joleschová aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách? To nezbytné není. Ale neodbytná touha k tomu se nepochybně dostaví.
