Čím déle trvá Husajnův režim, tím více se tento okruh vyvolených zužuje. Dnes už zbyli jen dva lidé, k nimž Saddám pociťuje naprostou důvěru - mladší syn Kusaj a osobní tajemník Abíd Hamíd Mahmúd.
Nejblíže má k Saddámovi bezpochyby Kusaj. Má na starosti leccos, mimo jiné tajné služby a Republikánské gardy, s nimiž stojí a padá i moc Saddámovy rodiny.
Šestatřicetiletý Kusaj žil zpočátku ve stínu svého bratra Udaje, avšak postupně si získal otcův respekt. Nejprve tvrdým potlačením šíitského povstání na jihu Iráku v roce 1991 a později obratným manévrováním se zakázanými zbraněmi, které se snažili vystopovat inspektoři OSN.
Druhým důvěrníkem je Hamíd Mahmúd, manžel Saddámovy nevlastní sestry a rodák z Tikrítu. Svého času sloužil i jako člen Saddámovy tělesné stráže a osobní pilot.
Ještě nedávno se těšil důvěře diktátora i jeho bratranec Ali Hasan al-Madžíd, na Západě přezdívaný „chemický Ali“ pro svou neslavnou roli při vyhlazení tisíců Kurdů v roce 1988.
Poslední dobou však prý Ali rozdal opozici miliony dolarů na to, aby si zajistil roli v poválečném Iráku, což je vzhledem k jeho minulosti velmi troufalá myšlenka.
Dalším Saddámovým důvěrníkem je místopředseda Rady revolučního velení Izzat Ibráhím. Jeho hlavní přínos spočívá v tom, že stojí v čele mocného klanu al-Dúrí a drží jej stranou mocenských her.
Jistou blízkost k Saddámovi si zachovávají i první syn Udaj a vicepremiér Tárik Azíz. Udaj byl považován za korunního prince Iráku do poloviny 90. let, kdy Saddám ztratil trpělivost s jeho eskapádami (Udaj mimo jiné postřelil i jeho nevlastního bratra Vatbana).
Tárik Azíz, jediný křesťan ve vládě, stojí po boku Saddámovi od počátku. Jeho výhodou je, že nemá žádnou mocenskou základnu.
