Pozadí událostí je nepřehledné. Necítím se být kompetentní k posuzování opodstatněnosti odvolání bývalého ředitele ani "povstalci" zpochybňované intelektuální způsobilosti Rady ČTV k zásahům, které provedla. Můj soukromý názor, který nehodlám nikomu vnucovat, se opírá o informace zveřejněné zásadně Necitovanými Novinami disidenta a mluvčího Charty Petra Cibulky a zní tak, že Dušan Chmelíček se neměl nikdy stát ředitelem ČTV. Jako divák pak soudím, že Rada ČTV měla i další důvody k odvolání a měla právo je použít.
Jednoznačně mi však vadí, že v České televizi panují poměry, které dovolují, aby skupina samozvanců - byť lidí zdatných a zřejmě vedených dobrými úmysly - se zmocnila tohoto nejmocnějšího nástroje šíření informací a využila nebo spíše zneužila jej k obhajobě nějakých skupinových zájmů zveřejněním ve své podstatě politického prohlášení, směřujícího proti zákonným způsobem ustavené autoritě. Česká televize není majetkem jejích pracovníků, nemohou s ní proto nakládat, jak se jim zlíbí. Rada České televize možná není na žádoucí úrovni (což dokázala i tím, že uvedla do funkce ředitele, kterého za krátkou dobu musela odvolat), ale ke svému jednání měla odpovídající mandát. "Povstalci" si mandát udělili sami.
Zmíněné události připomínají někdejší víru ve všemocnost pracujících, která byla spolehlivou zbraní při útoku proti demokracii v r. 1948 a proti občanským právům v letech následujících. Také 20. prosince vzali pracovníci ČTV rozhodování do svých rukou a pustili se do boje za ideály. Všemocnost pracujících v éře socialismu byla samozřejmě iluze, poskytnutá masám jako hračka, která jim nedovolila vidět nitky, jimiž byli ovládáni. V kapitalistické společnosti jsou práva pracujících zasahovat do řízení firmy striktně vymezena a omezena. Má-li tato společnost zdárně fungovat, zaměstnanec má dvě volby: bezpodmínečnou loajalitu se zaměstnavatelem nebo odchod na jiné působiště. Vše ostatní je nefunkční a nelze to trpět.
Panují-li v ČT poměry, které umožňují svévolné zasahování zaměstnanců do chodu instituce, je to mimo jiné důkaz špatného řízení firmy, tedy dodatečný důkaz o správnosti rozhodnutí Rady České televize o odvolání ředitele. Nejde o první případ podobného postupu a nový ředitel by měl předejít opakování podobných excesů, mimochodem v jiných evropských veřejnoprávních mediích nepředstavitelných.
Na okraj emociálního prohlášení krizového výboru zaměstnanců České televize poznamenávám, že uskutečnění zveřejněných požadavků by vyvolalo při nejmenším několikaměsíční provizorium v řízení ČT. To by asi nebyl stav, který by této instituci prospěl.
Rada České televize by měla ovšem taktéž vyvodit ze situace zásadní závěr. Zřejmě se neosvědčila při výběru ředitele a nedokázala si vybudovat potřebnou autoritu před veřejností a před kolektivem pracovníků České televize. Dost důvodů na rychlou a tichou rezignaci.
