Trojice spolužáků Jakub Procházka, Antonín Režnák (na fotografii) a Petr Štencl mluvila o vraždě dlouho. Prvotním impulsem byly zprávy o chycených vrazích, které se objevovaly v médiích.
Procházka chtěl dokázat, že lze provést "dokonalý" zločin. Měl také nutkání zjistit, jaký je to pocit někoho zavraždit.
Nesmyslná hra skončila 30. ledna 2005 opravdovou a brutální vraždou jejich kamarádky Kamily. Že to bude právě ona, životní láska Jakuba Procházky, se domluvili až těsně před zločinem cestou z maturitního plesu.
Procházka zaútočil na Kamilu před domem, kde bydlela. Strhl ji na zem a Režnák ji nejméně osmkrát udeřil do hlavy. Všichni ji pak odtáhli za nedaleké garáže. Tam Procházka zraněnou dívku jedenáctkrát bodl do hrudi a prořízl jí hrdlo. Na místo se za dvě hodiny vrátili. K tělu ale už šel jen Procházka, který mrtvé Kamile svlékl kalhotky. - více zde
Ústecký soud jim vyměřil výjimečné tresty. Procházka a Režnák, který obstaral vražedné nástroje, odešli od soudu s dvacetiletými tresty. Štencl (na fotografii) má strávit za mřížemi o dva roky méně. Procházka, který trpí nebezpečnou sexuální deviací, se navíc musí léčit. - více zde
Zprávy v médiích většinou končí rozsudkem. Co však středoškoláky přimělo k tak hrůznému činu? Na základě Procházkovy zpovědi a jeho osobních zápisků vznikl příběh, který má poodhalit pozadí celé vraždy. Má upozornit na to, že od mladických řečí chybí jen krůček k neodvolatelnému činu.
Deník zavražděné i vrahovy zápisky hovoří za vše
Kamila chodila s Jakubem tři roky. Dva měsíce před vraždou ho pustila k vodě. Oba si psali deník. Zápisky mladé dívky, která popisuje své předchozí vztahy, končí stručnou zprávou napsanou obyčejnou tužkou přes celou stránku:
"A potom přišel Jakub!!! A už neodešel."
Zcela odlišné zápisky si vedl Jakub Procházka. Popisoval v nich svůj vztah s Kamilou a stručně si zapisoval, kolikrát jí bolela hlava či jak často měli sex. Sešit nadepsal jako Kamilčin deníček.
"Protože Kamilku nadevše miluji, rozhodl jsem se (už v dávné době), že se jí pokusím pomoci. A já, jakožto rozený vědec, nemohu začít s léčením nijak jinak, než dlouhodobým zkoumáním, sledováním všech příznaků a díky častému a pečlivému zaznamenávání je i patřičně zdokumentovat." (13. května 2004)
Své pocity během vraždy popsal Procházka ve své zpovědi pro iDNES:
"Místo objetí jsem jí přiložil levou ruku na ústa a pravou na zátylek. (...) Dívala se na mě a Tonda mlátil paličkou jako šílený. Osm, deset, dvacet ran, nevím přesně. Byl jako šílený. Najednou přestal a já cítil na ruce lepkavou hmotu. Věděl jsem, že to je krev. Jenže Kamča se na mě pořád dívala a já jí pořád pevně držel ústa, aby nekřičela. Zbytečně, už nemohla mluvit."
Řeči o kanibalismu bral vážně jen Procházka
Ještě před tím, než Procházka seznámil se svými vražednými plány Režnáka se Štenclem, se o brutálním činu bavil se skupinou mladých lidí z Prahy. Hovořili spolu o tom, jak někoho zabijí a tělo pak snědí.
Podle žalobkyně Lenky Bradáčové se ale neprokázalo, že mladíci z Prahy reálně připravovali vraždu. "Ty domněnky vycházely jen z deníku Jakuba Procházky. Nepotvrdilo se však žádné důvodné podezření, aby se mohlo zahájit trestní řízení," řekla iDNES ústecká státní zástupkyně.
Podle ní se nejednalo o žádný trestný čin. Zvažovala se jen možnost přípravy vraždy. Ale žádná příprava vražedných nástrojů, výběr oběti či promýšlení situace k vylákání do léčky, jak to předpokládá trestní zákon, se nikde nepotvrdilo.
"Indicie na to tam byly, ale nebylo to v takovém stavu, abychom mohli konstatovat, že ty další osoby mínily vážně ten projev vůle. A ani Procházka to v této podobě nepřiznal," uvedla žalobkyně.
Stejné to podle ní bylo i s kanibalismem, o kterém psal Procházka ve svém deníku a pro který nadchnul i své kamarády z Bíliny. Se skupinou studentů z Prahy to ale podle žalobkyně byly "pouhé" řeči, které nikdy nedostaly reálné obrysy.
Jinak to ovšem bral Procházka. Brutální vraždu zakončenou kanibalskými hody chtěl natočit na kameru. Všichni tři mladíci měli navíc přesně rozdělené úkoly - Režňák měl zajistit auto, Štencl měl zavražděné tělo rozpitvat a Procházka měl nakonec sníst lidské orgány.
Procházka se dokonce svěřoval se svými kanibalistickými plány ostatním spolužákům. "Problém byl v tom, že o tom mluvil často, takže tomu společnost nepřikládala význam. Nikoho nenapadlo, že to myslí vážně. A v podobné rovině se hovory odehrávaly i se skupinou v Praze," podotkla Bradáčová.
Tresty jsou adekvátní, tvrdí žalobkyně
Žalobkyně zdůraznila, že výjimečné tresty jsou pro mladíky, kterým hrozilo až doživotí, v tomto případě dostačující. "Výše trestu, tak jak byla uložena a jak jsme ji navrhovali, byla absolutně odpovídající celému případu," uvedla předsedkyně ústeckých žalobců.
"Za trestem si stojíme. Byl adekvátní vzhledem k účasti ostatních osob i ke zmenšené příčetnosti, která u toho Procházky je. Vím, že je to brutální věc a je tam spousta faktorů a příčin, ale na druhou stranu nás zákon zavazuje, abychom přihlíželi k tomu, jestli ten člověk má duševní poruchu, nebo nemá," zdůraznila Bradáčová.
Podotkla, že Procházka bude ještě velkým problémem pro psychiatry. "A právě tam by se to nemělo podcenit a v této rovině by se proti němu mělo postupovat. Ten trest je z tohoto pohledu pro něj odpovídající, ale u něj je ten problém ještě daleko jinde," dodala žalobkyně.
Vraždu Kamily očima Jakuba Procházky zveřejníme v dalším díle speciálu příští týden.
