Podle komunistické ústavy byl Sovětský svaz náš nejvyšší pán a spojenec a Lenárt s Jakešem tuto ústavu naplňovali - jakápak tedy velezrada? Ovšem velezrádná byla už ta komunistická ústava. Ví to soud? On bude podle ní soudit? Proti Štrougalovi svědčí jakýsi papír - nepodepsaný - na téma "ponechat tři vraždy v klidu".
Ostatní politické vraždy byly jich stovky - se snad vyšetřovaly? Dodržoval snad stát, v němž byl Štrougal ministrem i předsedou vlády a členem politbyra, nějaké zákony? Neříkal snad, že spravedlnost je třídní? Není vrchní a ústřední vinou komunistických bonzů právě to, že jimi byli? Že se zmocnili moci, že ji nedemokratickým způsobem drželi a že s ní nakládali protiústavně? Ale podle které ústavy? No přece podle té předkomunistické, kterou nejprve porušili, pak zrušili a nahradili vlastním diktátem.
Komunisté jsou souzeni za prohřešky, které spáchali (či dokonce i nespáchali) proti svým vlastním zákonům a pravidlům. Za to ať si je soudí jejich vlastní, komunističtí lidé. Před demokratickým soudem by měli stát za to, co provedli těm ostatním - nekomunistům.
Těm vzali svobodu, demokracii, majetek a často i život. To vše organizovaně, tajným způsobem a jako spiklenci se zahraniční sovětskou mocí. Říkali sami: Diktatura proletariátu, třídní boj, třídní justice. To musí svobodná demokratická společnost uznat za hlavní zločin, který běžel čtyřicet let. Pokud to neudělá, povzbudí další zájemce o nějakou příští antidemokratickou revoluci - zkuste to i vy, protože tato země svrhávání svobody netrestá.
Hitler nikdy žádný pokyn k vyhlazení Židů nepodepsal: náš soud by jej tedy zprostil viny. Štrougal, Jakeš, Lenárt mohou dopadnout podobně - obvinění, kterým čelí, jsou marginální a možná i nepodložená.
Procesy můžeme číst i takto: my si žádné skutečné porozumění té kruté mizející době nepřejeme. Také si nepřejeme přiřadit k ní nějakou spravedlnost. Minulost redukujeme na otázku: Podepsal Štrougal jeden papír, či nepodepsal?
