Odpověď mnoha komentátorů, o účastnících internetových fór ani nemluvě, se zdá být jasná: hlavním viníkem je násilí v televizi, filmech a počítačových hrách. Zní to logicky: V dřívějších dobách, a ne jen těch komunistických, nebyly filmy plné krve, počítače a televize nebyly vůbec a tudíž žáci nevraždili, protože násilí neměli kde odkoukat.
Nuže tedy jednejme: vypněme našim dětem televizi, vezměme jim počítač a přečtěme jim nějaké pohádky z doby, kdy násilí ve školách neexistovalo. Znáte třeba tu o vlkovi, jak sežral babičku a malé děvčátko ? V oplátku mu pak myslivec rozpáral břicho, nasypal tam kamení a nechal ho utopit.
Velmi krve prosté, že ? A nebo to o té stařeně, co bydlila v domku z jedlých materiálů a v něm si vykrmovala a pekla děti za účelem kanibalizmu. Děti ji ovšem posléze šouply do pece a s dobrým pocitem, že se bába usmaží za živa, utíkaly pryč. Či znáte Zlatý kolovrat ?
Ano, to je o té Dorotce, co jí macecha s nevlastní sestrou uřezaly ruce a nohy a vydloubaly oči. Zcela bez násilí, není-liž pravda ? A rozpomínám se, že jsem jako kluk četl pohádky bratří Grimmů, tam bylo takových zajímavých, vyloženě pacifistických scén…
Čili: Násilí se v příbězích a pohádkách vyskytovalo vždycky. Jsou tedy dnešní mediální produkty stejné, jen se liší nosiče? V zdánlivém rozporu z výše uvedeným tvrdím, že nikoliv. Ve všech uvedených pohádkách totiž vždy dobro zvítězí nad zlem a poražené zlo je s použitím násilí potrestáno.
Což se zdaleka nedá tvrdit o všech dnešních filmech a computerových hrách. Včetně těch, které žádné fyzické násilí neobsahují. A tady vidím kámen úrazu: K tomu, aby ty příběhy uvedený princip mohly obsahovat, je totiž nejprve nutno připustit, že dobro a zlo existuje, je je možné odlišit a zlo je možné po zásluze přiměřeně (nerovno co nejméně) potrestat.
A to je přesně to, s čím mají liberálové principiální problém. A k liberálům patří většina režisérů, jakož i mnoho programátorů (ne všichni, já například ne). Nicméně nesváděl bych to jen na tyto tvůrce – oni se hlavně snaží vyhovět všeobecnému trendu: Bůh není, nebo se Jeho vůle nedá zjistit, tudíž každá pravda je relativní, co je dobré a zlé je věc konsensu, případně předmět hlasování v parlamentu, každý čin je možné nazírat z různých úhlů a těžko říci, který je správný atd..
Na rozdíl od zastánců výše uvedených tezí jsem přesvědčen, že jisté podoby zla jsou snadno rozlišitelné a přiměřeně tvrdý postih pachatelů nemá nic společného s netolerancí, siláctvím či upalováním čarodějnic, nýbrž se spravedlností a zdravým rozumem. Aplikujme na tento konkrétní případ:
Hádám-li správně, tak díky našemu vyspělému právnímu řádu dostane ten mladý vrah nejvýše 5 let, což znamená, že při „slušném chování“ vyjde ze zaopatřovacího ústavu, jakými jsou často naše humanizované kriminály, za 2,5 roku, čímž bude mít dost času aby si případně ještě doplnil kvalifikaci, pokud si ji nedodělá rovnou v kriminále.
A to v tom lepším případě, že totiž nevyužije ke své obživě svou schopnost „přímé akce“, popřípadě grifů naučených od vězeňských kolegů. O tom, že by se nenašlo dost žen, ochotných obdivovat frajera, který si hned tak něco nenechá líbit, si nedělám nejmenší iluze. Takže to možná pro něj bude celkem zajímavá životní epizoda.
Možná, že kdyby věděl, že se za vraždu zhoupne na poctivém konopném provaze, tak by si svoje frustrace, stresy, komplexy méněcennosti, jakož i nepochopení od učitelů (dovolili si ho dokonce „potrestat“ trojkou z tělocviku!!!) , zmatky dospívání, nejistotu ve světě dospělých a tak všelijak podobně řešil nějak jinak.
Možná, že ne. Možná, že byl to udělal i jako formu sebevraždy, protože byl zoufalý již ze svého rodinného prostředí. Kdo ho má v pohodě, snáší obvykle školní stresy o mnoho lépe. Fakt, že o něm do médií mluvila vždy jen jeho babička, naznačuje, že by to ten důvod být mohl.
I když nevíme, protože skoro vše je tajné, počínaje jeho jménem. Prý pro ochranu mladistvých. Já bych řekl, že možná jde spíše o ochranu jistých liberálních náhledů. Co kdyby se třeba v důsledku jistých v budoucnosti se opakujících okolností začaly zkoumat vlivy různých modelů „reprodukčního chování“ na charakter osobností z nich vzešlých ?
A co kdyby, jen tak náhodou, daly tyto výzkumy podobné výsledky jako výzkumy v Americe, o kterých jsem nedávno četl ? Z nich vyplynulo, že syn vyrůstající pouze s matkou má asi 3,5x větší pravděpodobnost, že se coby mladistvý dostane do kriminálu než jeho vrstevník z úplné rodiny.
A pokud se matka znovu vdá a pořídí mu otčíma, pak tuto pravděpodobnost zvýší na čtyřnásobek. Naopak ta menšina chlapců, kteří po rozvodu zůstali s otcem se od synků s úplných rodin co do kriminality nijak významně neliší.
A teď si představte, že by se našel nějaký reakční tmář, který by z takových výzkumů chtěl vyvozovat důsledky. Třeba ztížit rozvod, v případě, že tento přece nastane, pak svěřovat dítě do péče spíše otci, jak to bylo obvyklé ještě za 1. republiky, stopnout sociální politiku, která protěžuje svobodné matky do té míry, že některé tají otce svých dětí i když ho znají atp..
To by feministky kvičely, co? I když, jak znám naše chytré politiky z většiny stran, oni by to jistě vyřešili. Konec konců, když mohli uzákonit, že se o stát zasloužil člověk, který 2x asistoval při jeho likvidaci, proč by nemohli přijmout zákon:
§ 1: Svobodné matky vychovávají syny k mnohem větší toleranci.
§ 2: Rozvod vnáší do fádního života dětí příjemnou změnu.
Prohlásit výše uvedené statistiky za neexistující už by pak byla věc prováděcích vyhlášek. A svorně bychom pak mohli nadávat na ty filmy. Zvlášť ty z Hollywoodu. A počítačovým hrám, ve kterých se střílí, teď všichni třikrát: Fuj, Fuj, Fuj!!!!
