Zkusme se vcítit do situace zavražděného. Údajně zesměšňoval žáky. Byl opravdu zlomyslný, ubližoval rád ? Ale co pro některé dnešní studenty,či žáky znamená ubližovat ? Pro některé také to, že se po nich chce, aby si prostě plnili své povinnosti jako např. dávat v hodině pozor.
Údajně byl učitel ironický. To není správné. Jenže…Při každodenní psychicky velmi náročné práci mu třeba „ruply nervy“, nebo tak hledal cestu –a nesprávně- jak studenty zdolat.
Když si učitel neví rady /a nemusí to být vždy jeho vina, ale to,že okolnosti v některých školních třídách až příliš zdrsněly/ , přichází zoufale cesta sankcí, křiku, no a pak i výsměch /možná, kdo ví/. Ze zoufalství, jak učně usměrnit, něco naučit a při tom všem přežít.
Můžeme ho pro to soudit ? Můžeme si ještě před učitelovým pohřbem přilít vodu do ohně tím, že napíšeme, ať se učitelé nediví, když tomu či onomu učitel kdysi záměrně ubližoval nebo mu nepomohl před šikanou žáků ? Jinými slovy, milí učitelé, tady máte, co jste si sami zavinili.
Problém špatných učitelů a špatných žáků je třeba řešit průběžně a tak nějak preventivně, ne až po vraždě učitele. Tehdy je třeba se ptát, proč student řešil své potíže /osobní nebo ve vztahu k učiteli/ s nožem v ruce. Proč tak extrémně. A zdali tomu nešlo ve třídě zabránit. A byl-li zásah a tím pomoc učiteli reálný, tak proč to přítomní žáci neudělali ?
