K loňské srpnové vraždě v mosteckém bytě se Jaroslav Pokorný původně přiznal a popsal ji policii. Před soudem ale odmítl vypovídat.
Při závěrečné řeči se obžalovaný sesypal a dal se do pláče. Stihl jen říci: "Opravdu jsem nechtěl tam..."
Krajský soud v Ústí nad Labem ho potrestal za vraždu 14 lety vězení. Pokorný se vzdal práva na odvolání.
Předseda senátu Ondřej Peřich případ uzavřel v rekordním čase - od přečtení obžaloby do závěrečných řečí za dvě a půl hodiny. Odpoledne pak pouze vyhlásil rozsudek.
Muž odpověděl prostitutce na inzerát
Dosud nikdy netrestaný propuštěný zedník Jaroslav Pokorný sháněl loni v srpnu peníze a práci. Koupil si proto inzertní časopis. Do oka mu padl ale inzerát zcela jiného druhu - prostitutka Jiřina Pekařová v něm nabízela své sexuální služby.
Dostal nápad, že ji navštíví a pod pohrůžkami ji připraví o peníze. V supermarketu si koupil nůž a na inzerát odpověděl. Pár desítek minut váhal, dokonce prošel nevšímavě kolem domu, kde na něj dotyčná čekala, ale na druhé zavolání přijal pozvání.
Zasadil čtrnáct ran
Když se v ložnici prostitutka svlékla a požádala o peníze, předstíral, že po nich sahá do kapsy. Místo toho ale vytáhl nůž. Když bodl ženu poprvé, ještě dokázala ze svého těla nůž vytáhnout. Pak jí zasadil ještě třináct dalších ran.
V té chvíli vběhl do pokoje čtrnáctiletý syn oběti, protože matka volala o pomoc. Uviděl vraha a utekl.
Sám se přihlásil policii
Pokorný opustil byt a hledal chlapce po domě. Pak místo činu opustil. Několik týdnů se ještě potloukal po severních Čechách, našel si i krátkodobou práci, ale později se na ulici přihlásil procházející policejní hlídce.
Kromě přiznání usvědčily Pokorného i otisky na noži a svědectví sousedky, která ho pouštěla po vraždě ze zamčeného domu. Od počátku činu litoval a bál se, dokonce odmítl rekonstrukci, aby se nesetkal s nájemníky domu, kde zabíjel.
Policie si při vyšetřování v prvních dnech myslela, že pachatelem je jeden z milenců oběti.
Znalec: Tyto lidi nelze léčit terapií
Soudní síň zaplnili blízcí oběti. "Pojďte se podívat na toho chcípáka," zaznělo předtím z jejich hloučku na chodbě.
"Posuzovaný ve svém okolí budí dojem podivína. Chybí mu schopnost praktického úsudku. Rozhoduje se podle náhlých nápadů. Před takovými lidmi společnost neuchráníte, protože oni nejsou nemocní a nelze je léčit klasickou terapií," zmínila se ve svém posudku na obžalovaného soudní znalkyně z oboru psychologie Štěpánka Tůmová.
