Boris Jefimovič Němcov se narodil v roce 1959 v Soči, své mládí ale prožil ve městě Gorkij (dnes Nižní Novgorod), kde také absolvoval fyzikální fakultu místní univerzity. V 90. letech patřil mezi takzvané mladé reformátory. V letech 1991 až 1997 byl gubernátorem Nižegorodské oblasti, v níž zaváděl řadu reformních kroků, včetně prvních pokusů o privatizaci půdy. Do srpna 1998 pracoval jako první vicepremiér ruské vlády, řídil mimo jiné palivoenergetický komplex.
Obecně byl považován za jednoho z možných následníků stárnoucího prezidenta Borise Jelcina. Jako poslanec Státní dumy nicméně v roce 2000 podpořil kandidaturu Vladimira Putina. S prezidentem se názorově brzy rozešel, když ho začal kritizovat za způsob vedení války v Čečensku. V posledních letech patřil mezi nejvýraznější osobnosti ruské demokratické opozice.
Konkrétní motiv Němcovovy vraždy je zatím nejasný a může se stát, že objednatel jeho smrti nebude nikdy odhalen. Téměř jistě lze ale předpokládat, že nějak souvisí s jeho politickou činností - ať už na federální úrovni, nebo s jeho prací opozičního poslance v Jaroslavské oblasti. Boris Němcov kritizoval současný režim nejen za nedostatečný respekt k lidským právům a porušování demokratických pravidel, ale velkou pozornost věnoval i rozbujelé korupci.
Patřil mezi politiky, kteří upozorňovali na obrovský rozměr korupce, související s přípravou a organizací zimních olympijských her v Soči. Kritizoval ale také poměry v Jaroslavské oblasti, kde na základě jeho iniciativ došlo k několika personálním změnám. Byl proto nepohodlný celé řadě politiků a korupčníků, svázaných s putinovým režimem.
Pro současnou situaci v Rusku je charakteristická reakce orgánů činných v trestním řízení, které přišly se třemi variantami možných motivů vraždy. Podle takzvanho Vyšetřovacího výboru může jít o provokaci zaměřenou proti Kremlu, mající za cíl destabilizovat politickou situaci. Vyšetřovatelé také sledují stopu islámského extremismu, spojenou s Němcovovým postojem k atentátu na redakci Charlie Hebdo. Dotřetice byla také zmíněna možnost spojení s „vnitroukrajinskými událostmi“.
Ani slovo o možných souvislostech s Němcovovým bojem proti korupci. Ani slovo o nárůstu nesnášenlivosti a „našistického“ radikalismu, jehož projevem byl mimo jiné nedávný pochod „Antimajdan“, na který provládní síly svážely demonstranty až z Čečny. O tom, že Němcovova vražda může být pokusem „potrestat“ někoho, kdo nesouhlasí s politikou Kremlu, nebo místních baronů...
I když je Rusko neblaze proslulé násilím proti lidem s odlišným názorem, vražda Borise Němcova je přesto neobvyklá. Díky svému dřívějšímu angažmá ve vládě patřil mezi federální elitu. Patřil mezi privilegované osobnosti, které vědí, komu zatelefonovat, které se umí bránit zvůli úřadů. I když byl několikrát zatčen za účast na opozičních demonstracích, mohl působit jako regionální poslanec a byl oporou mnoha méně významných opozičních činitelů. V poslední době se například angažoval ve věci Světlany Davydovové, obviněné z vlastizrady, která v dubnu 2014 upozornila ukrajinské orgány na pohyby ruských vojsk.
Smrt Borise Němcova dělá z Ruska zase o trochu chudší a smutnější místo k životu. I když jde o velkou zemi s obrovským bohatstvím a silnou kulturou, kvůli nekompetentní a zkorumpované vládě to dobré místo není. Rozhodně ne pro někoho, kdo nepatří k privilegované elitě.
S Borisem Němcovem odešel nejen slušný člověk. S Borisem Němcovem odešla také část vzpomínek na doby, kdy slovo demokracie nebylo v Rusku nadávkou a Západ nebyl nepřítelem, odpovědným za vnitřní ruské problémy.
V Moskvě zastřelili Borise Němcova:
