Rasmussen dnes požádal Rusko, aby více přispěla ke stabilizaci Afghánistánu. I pro Rusko je podle jeho slov důležité, aby alianční operace v uspěla a aby se Afghánistán znovu nestal útočištěm teroristů. Okamžitý příslib pomoci z Kremlu ale nedostal.
"Navrhl jsem, aby Rusko posílilo svou účast na urovnání situace v Afghánistánu, a také jsem předal balíček konkrétních návrhů," řekl Rasmussen po jednání s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem.
Seznam zahrnuje i možnosti dodávek ruských vrtulníků a také výcvik afghánských pilotů, policistů a specialistů na potírání drog. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov po schůzce prohlásil, že prezident Medveděv bude o žádosti uvažovat a posle jeho slov už dal pokyn alianční návrhy podrobně posoudit.
První návštěva nového generálního tajemníka v Moskvě je po ochlazení vztahů za dob jeho předchůdce, zejména kvůli loňské rusko-gruzínské válce, považována za začátek nového sbližování mezi Aliancí a Ruskem.
"Velice rád bych viděl příští zapojení (Ruska) do naší operace v Afghánistánu," uvedl Rasmussen v ještě předvečer jednání v Moskvě.
Politický šéf NATO nastínil, že chce jednat o možných dodávkách ruských zbraní, ale i o případném podílu na výcviku afghánské armády, aby v budoucnu mohla postupně přebírat odpovědnost za bezpečnost v zemi. Ve hře jsou podle některých ruských médií dodávky až několika set tisíc ruských útočných pušek AK-47, kulometů, pistolí, granátometů, minometů, děl, obrněných transportérů, dopravních letadel a vrtulníků, které se v Afghánistánu už osvědčily. Nejasné zůstává financování těchto dodávek.
Afghánistán je pro Moskvu velmi citlivé téma
Moskva Alianci a spojencům pomáhá hlavně přepravou zásob do Afghánistánu přes své území. Nedávno Rusko nabídlo Alianci vrtulníky, které spojeneckým silám v Afghánistánu kriticky scházejí.
Možnost, že by se Rusko po dvaceti letech vojensky vrátilo do Afghánistánu, je zatím ale velmi nejistá. Stále totiž přetrvávají vzpomínky na sovětskou porážku v Afghánistánu na konci osmdesátých let minulého století.
"Pro Rusko je Afghánistán s ohledem na minulost pochopitelně stále velmi citlivé téma," konstatovala Petra Kuchyňková, analytička Centra pro studium demokracie a kultury. Rusko však podle ní vidí v Západu přirozeného spojence proti takzvanému "islamistickému nebezpečí" u svých jižních hranic.
"Považují to za své ohrožení a chtějí, aby si toho i Západ více všímal," uvedl Kuchyňková. Z toho také vyplývá alespoň "tichá" podpora mise v Afghánistánu. Možné zapojení ruských vojáků do výcviku Afghánců pak podle ní bude záležet nejen na politické vůli, ale i na momentálních schopnostech ruské armády.
Ruští představitelé přitom několikrát v minulosti zopakovali, že "udělají pro misi cokoliv, ale že vyslání vojáků je nepravděpodobné". I přes přísliby o posílení mise o 37 tisíc vojáků Alianci v Afghánistánu stále scházejí tisíce instruktorů, kteří by vycvičili afghánské bezpečnostní síly.
Sovětská zkušenost z AfghánistánuSovětské intervenci v Afghánistánu, jež začala 25. prosince 1979, předcházelo několik státních převratů. Poté, co byla v roce 1973 svržena monarchie, vznikla v dubnu 1978 republika s prosovětskou orientací. Invaze se uskutečnila pod záminkou údajné žádosti afghánských vládních představitelů a na základě dřívější sovětsko-afghánské Dohody o spolupráci, přátelství a dobrém sousedství. Především se však jednalo o reakci na sektářské boje uvnitř vládnoucí Lidově-demokratické strany Afghánistánu a úspěchy islamistických povstalců podporovaných Pákistánem a Spojenými státy, které ohrožovaly zájmy SSSR v oblasti. Z původně krátké operace se stala kvůli řadě povstáním a převratům desetiletá válka. V bojích s mudžahedíny, podporovaných ze strany USA, zemřelo během deseti let zhruba 15 tisíc sovětských vojáků. |
