Šolc podle rozsudku v noci z 11. na 12. května loňského roku nejprve vylákal mobilním telefonem Milana Steinlaufa z bytu v Krymské ulici v Praze 10. Před domem na Steinlaufa osmkrát vystřelil z blíže nezjištěné nelegálně držené zbraně, čímž jej usmrtil, a utekl.
Soud Šolcovi neuvěřil
Obžalovaný u soudu vysvětloval, že mu 11. května milenka telefonicky řekla, že se právě po plastice ňader vrátila z nemocnice a chtěla by jej vidět; manžel prý po půlnoci někam odchází. Šolc se za Irenou Steinlaufovou podle své verze vydal s lahví vína, přičemž před domem uviděl ležet mrtvého Steinlaufa. Zpanikařil, utekl a pak se pokoušel zajistit si alibi.
Šolcovu vyprávění soud neuvěřil, neboť je vyvrátili svědci, jež střelba přilákala k oknům a kteří vraha viděli utíkat od mrtvého. Vlasák přesto zdůraznil, že soud se zabýval i zkoumáním případných jiných než osobních motivů. Postupně však vyloučil jak loupežné přepadení, tak náhodný konflikt, či vyřizování účtů.
Manželku zavražděného poznal Šolc na diskotéce předloni v létě. Vyprávěla mu, že ji manžel týrá a bije, že se s ním chce rozvést. "Pan Steinlauf žil řádným životem a byl vzorný otec," vyvrátil její tvrzení Vlasák, podle něhož Steinlaufová vypovídala v procesu zásadně ve prospěch obžalovaného. "Neznáme podíl paní Steinlaufové na vraždě, ale lhala, jako když tiskne," podotkl.
Svědci vypovídali utajeně
Jedenáctiletý trest odnětí svobody je trest úhrnný, který Šolcovi ruší trest uložený za předchozí kriminální činnost. V procesu vypovídala řada svědků, i utajeně. Někteří uváděli, že poslední slova mrtvého zněla "zavolejte moji ženu". Podle Vlasáka ji zavražděný hluboce miloval. Steinlaufová přitom přiznala, že přerušení milostného vztahu se Šolcem nenastalo proto, že jejího manžela zastřelil, ale kvůli tomu, že byl vzat do vazby.
