Budova Vrchního soudu v Praze před třemi týdny. Justiční stráž otevírá dveře, aby příbuzní mohli do jednací síně dovézt na pojízdném lůžku Jiřího Pasovského.
Sedmdesátiletý lékař je vážně nemocný, na žádné z předchozích líčení, u nichž se probírala vražda nigerijského konzula, kterého Pasovský zastřelil v únoru 2003, proto nepřišel.
Až tentokrát. Chtěl tak zapůsobit na soudce, aby jej za vraždu nepotrestali.
Pomohlo to částečně - senát mu uložil pětiletý trest, mnohem méně, než zákon za vraždu stanovuje. Ani s tímto rozsudkem však Pasovský není spokojen.
"Nejsem schopen se teď bránit," byla jeho jediná slova vyřčená u soudu.
Vraťme se o víc než třicet let zpátky, kdy ještě Pasovský překypoval zdravím. Na sklonku šedesátých let žil pět roků v Afghánistánu, nebylo to však úplně "zadarmo". Kromě lékařské práce měl totiž jako spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti sledovat ostatní členy československé zahraniční mise.
Pro rozvědku měl také tipovat cizince, které hodlala StB dostat na svou stranu. Jeho hlavní úloha však byla jiná - měl se nechat naverbovat americkou CIA a působit jako dvojitý agent, což se i podařilo.
MF DNES se snažila získat Pasovského vyjádření k jeho působení v Afghánistánu.
Marně.
"Není schopen komunikovat," řekla jeho advokátka Klára Slámová. Spis nechtěla komentovat ani Pasovského současná manželka, v sedmdesátých letech žil lékař navíc s jinou ženou.
Krycí jméno Duhák
Zpráva StB o plánu naverbovat Pasovského, 21. červen 1967: Pro kontakt vyvolaný pracovníky Ministerstva vnitra doma i v zahraničí je stanoveno heslo: "Vy znáte krajinu okolo Šumperka i Šternberka, která je lepší pro rekreaci?"
On má odpovědět: "Nejlepší místo je v Červené vodě." Ve styku s námi bude používat krycího jména Duhák.
StB se začala zajímat o lékaře, který do Afghánistánu odjel v roce 1965, kvůli kontaktům. Do jeho ordinace ve městě Pol-i-Charchi jezdili kromě Čechů i cizinci, včetně těch z "kapitalistických" států.
StB chtěla mít o nich přehled a šla najisto. Už v roce 1963 se uvažovalo, že Pasovský bude se stejným záměrem poslán do Francie. Tehdy z toho sešlo, druhou nabídku lékař přijal.
"Zavazuji se z čestných a vlasteneckých pohnutek dobrovolně spolupracovat s československou státně bezpečnostní službou," uvádí se v dokumentu, který podepsal v červenci 1967.
Prohlédl jsem jeho stůl
Ze zprávy Duháka z 2. dubna 1968: Dne 1. 4. jsem navštívil rodinu ... (jméno zamazáno archivem Ministerstva vnitra, pozn. red.). Paní mne zavedla do pracovny manžela, nebyl ještě zpět ze školy. Šla připravit do přízemí kávu, využil jsem momentu samoty a prohlédl psací stůl.
Státní bezpečnost Pasovského, člena KSČ, přemluvila ke spolupráci díky jeho přesvědčení. Velkou roli však hrály i peníze. Lékař díky ordinaci mohl navyšovat své dolarové konto a StB se zaručila, že se o tyto peníze nebude zajímat. Navíc mu platila výdaje a občas poslala i finanční odměnu. Důstojníci StB s ním byli spokojeni.
Duhák, který se s řídícím důstojníkem sešel během tří let téměř stokrát, už od začátku spolupráce začal posílat zprávy o všech cizincích, s nimiž se setkal.
Důstojníci si ve spisu pochvalují, že získal také informace o fungování amerického velvyslanectví v Kábulu.
A upozornil na některé československé odborníky, kteří sondovali na americkém či německém velvyslanectví, zda by bylo možné emigrovat.
"Duháka lze hodnotit jako velmi schopného spolupracovníka, který obětavě plnil uložené úkoly," uvádí se ve zprávě z října 1971, kdy StB Pasovského spis uložila do archivu.
Přelstil detektor lži
Vyhodnocovací zpráva StB, 14. listopadu 1968: Pomocí zpravodajských her Deza a Duhák, které s CIA v Kábulu provádíme, vedeme aktivní rozpracování residentury americké rozvědky.
Tajná služba vkládala do Duháka větší naděje. Měl se stát "jejím okem" v americké CIA.
Nahráli jim sami Američané, kteří se o Pasovského začali intenzivně zajímat.
Lékař byl nejprve vyděšený, dokonce v květnu 1968 poslal svému řídícímu důstojníkovi varování. "Jsme sledováni," napsal.
StB usoudila, že lékař má šanci se u Američanů prosadit. Přesvědčilo ji i to, že Duhák bez přípravy prošel u CIA testem na detektoru lži. Vše skončilo po několika měsících.
V létě 1969 přešel k Američanům vysoký důstojník StB Josef Frolík. Mezi tím, co americké tajné službě řekl, byla i informace o skutečné roli Pasovského.
"Duhák měl plnou důvěru americké rozvědky. Zpravodajská hra pokračovala úspěšně až do listopadu 1969, kdy americká rozvědka získala informace o spolupráci Duháka s čs. bezpečností," napsalo vedení StB v roce 1970 tehdejšímu ministrovi vnitra Radko Kaskovi.
Střelba za Kábulem
Ze zprávy Duháka z června 1970 o přepadení neznámými muži: Střelil jsem po něm. Střela jej musela zasáhnout asi ve výši stehna. Svezl se na stranu.
Pro lékaře znamenalo prozrazení cestu domů. Pro StB byl už nepoužitelný.
Sice zvažovala, že jej nechá emigrovat do západního Německa, aby tam získával informace o emigrantech, z plánu však sešlo.
Vše urychlilo i přepadení z června 1970. Duhák svým nadřízeným nahlásil, že byl za Kábulem napaden neznámými muži, zřejmě Američany. S pomocí pistole se jim však ubránil.
StB netušila, co si s tím počít. Dokonce nevěděla, zda si lékař vše nevymyslel.
Za pár týdnů po útoku Pasovský odcestoval do Československa a StB s ním přerušila spolupráci.
Úplný konec to nebyl. Duhák se v listopadu 1971 sám ozval bývalému řídícímu důstojníkovi Kalašovi. Stěžoval si, že mu v jeho novém zaměstnání v nemocnici v Šumperku vyčítají, že se v zahraničí stýkal se západními cizinci.
"Zeptal jsem se Duháka, zda by byl ochoten spolupracovat nedále s MV a podávat zprávy z úseku zdravotnictví. Duhák projevil ochotu. Ke spolupráci má dobré předpoklady, protože má důvěru lidí se záporným poměrem k našemu zřízení," uvedl Kalaš ve zprávě o schůzce.
"Doporučuji navrhnout jeho využití jako spolupracovníka na domácí bázi," dodal.
StB nakonec Pasovského dál nevyužila, alespoň o tom nejsou žádné důkazy. Stejně tak není kompletní spis o působení Duháka v Afghánistánu. Tajná policie totiž část dokumentů sama skartovala už v sedmdesátých letech.
