Zavražděný podle obžaloby pro Sztojku pracoval. V roce 1992 mu Sztojka zajistil vydání živnostenského listu a společně s Krausem mu radili, jak má postupovat jako podnikatel při odběru zboží na faktury, které však neplatili.
Poté, co policie odhalila dalšího "bílého koně" gangu Moniku Ehlovou, která byla později pravomocně odsouzena za fakturační podvody, Sztojka se začal obávat prozrazení. Domníval se, že v případě zatčení Košťála, by mohl promluvit o jeho trestné činnosti.
Policie se totiž o Sztojku zajímala v souvislosti s rozsáhlými podvody. Nějakou dobu Sztojka svého "bílého koně" ukrýval a poté se ho rozhodl zabít.
Rozsudek není pravomocný, protože státní zástupce si ponechal lhůtu na rozmyšlenou a Sztojkův obhájce se na místě odvolal. Domnívá, že u soudu nebyl předložen ani jeden přímý důkaz, který by Sztojkovu vinu potvrzoval. "Věřím klientovi, že se v tomto případě trestného činu nedopustil," řekl obhájce Jiří Slezák. Před vynesením rozsudku navrhoval, aby byl Sztojka zproštěn viny.
Motiv vraždy vyplýval podle soudce z osobnosti odsouzeného, zejména z jeho chladné agresivity a schopnosti vraždu naplánovat. Podle znalců netrpěl Sztojka v době vraždy žádnou psychickou poruchou, mohl tedy rozpoznat nebezpečnost svého počínání.
Opětné začlenění do společnosti po odpykání trestu je ve Sztojkově případě podle soudu sporné. Případem se bude zabývat Vrchní soud v Praze.
