Pokud si zde za 15 tisíc korun na noc pronajmete královské apartmá, můžete se z ručně vyřezávané postele kochat úchvatným pohledem na západ slunce nad Středozemním mořem. Pod rozsáhlými terasami s proutěnými lehátky šplouchá přepychový bazén zasazený do vkusně navržených zahrad.
V prázdném baru stojí perfektně vycíděné sklenky a naladěné piano. Prostěradla na postelích jsou vzorně naškrobená, ve vyleštěných koupelnách se po koupeli můžete zachumlat do hebkých županů. V prostorné hale vykládané mramorem je na návštěvníky připravená stále usměvavá recepční.
Tady ale nejste v egyptském Šarm aš-Šajchu, španělské Marbelle či na francouzské Riviéře, ale v Gaza City. Z terasy luxusního hotelu al-Maštal uvidíte cvičiště militantního hnutí Hamas, které nedávno bombardovalo izraelské letectvo a před hotelem čas od času projede povoz tažený vyhublým oslem.
První a jediný pětihvězdičkový hotel v Pásmu Gazy je nepochybně ambiciózní projekt. Palestinské území, kde 70 procent obyvatel žije pod úrovní chudoby, rozhodně není mezi turisty vyhledávaným resortem. A hotel, jehož výstavba stála téměř 800 milionů korun, se přílivem hostů rozhodně nemůže pochlubit - za první měsíc provozu jich přivítal pouze deset.
Stavba mezi raketovými útoky
Se stavbou osmipatrového hotelu se začalo v druhé polovině 90. let, kdy se díky mírovým dohodám z Osla zdálo, že mír na Blízkém východě je možný. Hlavním investorem byl palestinský miliardář Muníb al-Masrí. Stavbu zbrzdilo propuknutí druhé intifády a al-Masrího společnost Padico základní stavbu dokončila až v roce 2006.
O rok později se moci v Gaze chopil Hamas a budova byla během krátké občanské války poškozena, vandalové podle mluvčího společnosti vymlátili všech 180 oken. Hotel utrpěl i během ofenzivy židovského státu v roce 2008, kdy ho zasáhly dvě izraelské rakety.
Podívejte se, jak se žije v Pásmu Gazy.
Opravu hotelu pak znemožňovala izraelská blokáda. Stavební práce se opět rozběhly, když Izrael blokádu před rokem částečně uvolnil a letos v červnu byl hotel otevřen. Al-Maštal provozuje španělská firma ArcMed, jejíž prezidentka Anna Balletbová si kontakty v Gaze udržuje už čtyři desítky let.
Podle svých slov jí o byznys zas až tak nejde - spíš chce dát příležitost a práci obyvatelům ztrápeného území. Společnost už najala 70 místních zaměstnanců a v květnu letošního roku otevřela dvě restaurace a 77 z plánovaných 222 apartmá. Na hoteliérský výcvik Palestinců dohlíží tři španělští manažeři.
Problémy s bazénem
Vedení hotelu se od začátku potýká s problémy v zásobování. "Vše, co můžeme, nakupujeme na místních trzích. Dovážíme jen to, co se v Gaze nedá sehnat," řekla listu The Guardian Balletbová. Například mušle či houby jsou v Gaze téměř nesehnatelné.
Ředitel hotelu Rafel Carpinell, který šéfoval hotelům v Dominikánské republice nebo na Mallorce, se musí vypořádávat i s dalšími problémy. Když chtěl například dát na jídelní lístek kachnu, zjistil, že pro obyvatele Gazy je pojídání ptactva něco nepředstavitelného.
Musí také vymyslet, jak místním zpřístupnit hotelový bazén, aniž by porušili přísné náboženské tradice. Podle nich se muži a ženy nesmí koupat společně a na ženy v bazénu nesmí být vidět zvenčí. V hotelu se pochopitelně nepodává alkohol. Snad i proto zatím nemělo vedení hotelu s radikálními islamisty problém.
Šéf hotelu si na svoji novou práci pomalu zvyká. "Nejdřív jsem se nemohl dívat na to, jak je všechno kolem zničené. Celé dny ale trávím prací," řekl Carpinell. Místo turistů se chce zaměřit především na novináře, pracovníky OSN a různé delegace.
"Pokud první rok neproděláme - nebo jen velice málo - a příští rok něco málo vyděláme, budeme velmi spokojeni," řekla britskému listu Balletbová. "Důležité je, že hotel můžeme otevřít a ukázat tak lidem, že v této zemi příležitosti jsou," dodala prezidentka španělské společnosti.
