Ve většině programů proto volič například nenajde, zda strany chtějí registrované partnerství, jak se postaví k otázce euthanasie či zda by se podle nich měly legalizovat lehké drogy. Proč strany nemají řešení na tyto problémy, které společnost zajímají? Buď se na těchto tématech nedokáží dohodnout, nebo si myslí, že to voliče jednoduše nezajímá.
"Je to logická reakce všech politických stran, které dávají do programu pouze to, o čem jsou přesvědčeny, že má dramaticky většinový názor a zastání v dané politické straně," vysvětluje místopředseda ODS Ivan Langer. "Je to takový obraz názoru strany," doplňuje místopředsedkyně ČSSD Marie Součková.
Langer si myslí, že by program neměl být sepisován podle toho, co člověk slyší nebo čte v médiích. Naprosto opačně to ale vidí jiné strany. Některé si dokonce samy zjišťují, co voliče zajímá více a co méně.
"Program sestavujeme podle sociologického výzkumu - agentura nám udělá průzkum a my si vybereme podle toho, co je jak vysoko na žebříčku a také také podle toho, koho chceme oslovit," tvrdí předseda poslaneckého klubu KSČM Vojtěch Filip. Podle politologů je ale snaha o zaujetí co největšího celku chybou.
"Problém stran u nás je ale v tom, že až příliš čekají na průzkumy veřejného mínění a že jsou ve vleku toho mínění," domnívá se politolog Rudolf Kučera. Podle něj je to v západních zemích jinak: "Tam se určitá témata prosazují stůj co stůj a strany naopak přesvědčují voliče o správnosti svých koncepcí."
Jak tedy jednotlivé strany při toivorbě programů postupují? "Nejdříve vycházíme z minulých programů, tedy z roku 1998," popisuje první fázi Součková. "Jednotlivé kapitoly pak dávají dohromady odborníci na určité oblasti, kteří ve stranách jsou - tedy například zdravotnictví nebo školství," pokračuje lidovec Jan Kasal.
Které téma bude pro stranu zásadní a které naopak politici vynechají, pak konzultují se sociology.
"Sociologický výzkum, to je pro nás vodítko i v případě volebního programu," přiznává volební manažer Koalice Patrik Nacher. Stanovení priorit stranám usnadňuje práci a program potom nemusí být příliš tlustý. "My těch priorit máme pouze osm. Kdyby jich bylo více, mohlo by to nakonec skončit tak, že program kvůli jeho obsáhlosti nikdo nepřečte," říká Filip.
Sociologové ale zjišťují, že na tloušťce příliš nezáleží, protože programy stejně čte málokdo. "Jeden z výsledků našeho průzkumu byl i paradox: lidé mají o programy obecně zájem, ale že je nečtou," dodává Nacher.
Stranám tedy nebývá nic jiného, než voliče ke svým myšlenkám přitáhnout jinak. Zkouší to různě: Témata z programu například "dávkují" postupně (tak jako letos ODS, která jednou za deset dní přinese jedno z témat), nebo se snaží voliče ke čtení přitáhnout působivě zpracovaným volebním programem (to letos vyzkouší ČSSD s programem, co by povídkovým příběhem) a nebo prostě vsadí na českou hráčskou vášeň (tak jako Koalice) a karty s volebními tématy slosuje a odmění.
