Třímilionové Iowě Američané přezdívají „Hawkeye state“ podle někdejšího náčelníka zdejšího indiánského kmene Sauků Černého jestřába. To, že se právě zdejší obyvatelé zapojí do výběru prezidentských kandidátů jako první, je vlastně tak trochu náhoda.
V létě 1972 chtěli demokraté v hlavním městě státu Des Moines pořádat volební konvent (více o principu primárek zde). Sehnat ve dvousettisícovém městě dost velký hotel pro všechny delegáty bylo ale těžší, než čekali. Museli tomu přizpůsobit termín, což pohnulo kalendářem celých primárek.
Iowa v kostce
|
Od té doby tedy nikdo nezačíná vybírat budoucího prezidenta dříve než Iowané, kteří jsou na své prvenství pyšní. Státu se proto přisuzuje velký význam: je prvním skutečným testem toho, jak silní jednotliví kandidáti jsou.
A také se ukáže, jak dobré či špatné byly předvolební průzkumy.
„Kasandra“ z Des Moines: Trump je zde slabší než celostátně
Ten poslední z Iowy vypadá asi takto: u republikánů vede Donald Trump s 28 procenty, Ted Cruz má 23 a Marco Rubio 15 procent. Demokraty čeká duel mezi Hillary Clintonovou a Bernie Sandersem (45, respektive 42 procent).
Mimochodem, všichni zmínění uchazeči už v Iowě samozřejmě jsou a agitují. Volby se v tomhle malém státě s vysokým podílem bělošského a relativně vzdělaného obyvatelstva vyhrávají spíš kontaktní kampaní než zničením konkurentů skrze inzertní plochy.
Autorkou průzkumu je novinářka Ann Selzerová z listu Des Moines Register. Jak připomněl analytický web FiveThirtyEight.com, Selzerová platí za královnu průzkumů v Iowě a její metody sběru a vážení dat vedou k závěrům, které „politický svět, nás nevyjímaje, s napětím očekával“. Taková pochvala má svou váhu: zakladatel webu Nate Silver sám je prakticky neomylný, co se předpovědí samotné prezidentské volby týče (psali jsme o něm zde).
Podle FiveThirtyEight se v minulosti ukázalo, že pokud se Selzerová někde mýlila, bylo to častěji v nedocenění potenciálu křesťanských konzervativců a kandidátů, kteří dobře načasovali finiš své kampaně před startem primárek. To by teoreticky mohlo svědčit Cruzovi a Rubiovi, tedy jediných dvou republikánských kandidátů, kteří podle médií mohou ohrozit Donalda Trumpa.
U demokratů pak platí, že porážku v Iowě si spíše může dovolit Clintonová než Sanders, jehož taktika stojí na předpokladu úspěchu právě v Iowě a New Hampshiru. Ovšem pozor: před osmi lety stála situace tak, že si porážku mohla dovolit spíše Clintonová než Barack Obama. Obama pak v Iowě skutečně vyhrál a nakonec dokráčel až k nominaci.
Za jeden z klíčových faktorů se považuje účast voličů. Ta v Iowě na typicky dvouhodinových shromážděních činí většinou zhruba 20 %.
Je na Iowu spoleh? U republikánů platí spíš opak
Dosavadní výsledky volebních shromáždění v Iowě nejsou spolehlivou předpovědí, kdo získá prezidentskou nominaci. Nepočítaje roky, kdy mandát obhajoval úřadující prezident, konalo se v Iowě od roku 1972 osm volebních shromáždění demokratů - a z jejich osmi vítězů se prezidenty stalo pět mužů (nicméně zároveň platí, že u demokratů se Iowa „mýlila“ naposledy v roce 1992). V případě republikánů je ten podíl ještě nižší: dva ze šesti.
Kritika volebních shromážděníSkrze volební shromáždění vybírají Američané prezidenta jen asi ve čtvrtině států. Ve zbylých se konají primárky, volby v pravém slova smyslu, kde je vliv voličů na složení delegace na volebním konventu výrazně přímější. Volební shromáždění někdy čelí kritice, že oproti primárkám nenaplňují zásady demokracie. Protiargumentem je větší interaktivita shromáždění a to, že díky debatám na shromážděních údajně rozhodují informovanější voliči. Stranám shromáždění umožňuje větší volnost v termínu a stanovení, kdo smí volit. Oproti primárkám, které hradí stát, si strany musejí shromáždění zaplatit. |
Přes poměrný systém výběru neplatí, že by na volební konventy přijeli volitelé z Iowy v takovém složení, jak si je lidé v pondělí od sedmi hodin večer místního času (úterní 2:00 SEČ) vyberou.
V Iowě totiž lidé poměrným způsobem vybírají nikoliv volitele samotných volebních konventů, ale delegáty lokálních stranických sjezdů. Delegáti na nich nejsou vázáni rozhodnutím voličů z 1. února. Teprve ze série těchto sjezdů vzejdou volitelé, kteří se zúčastní volebního konventu.
Například v roce 2012 v Iowě mezi republikány skončil Ron Paul až třetí se ziskem 21,4 % „lokálních“ delegátů. Přesto téměř všichni volitelé na volebním konventu (21 ze 25, kteří Iowu reprezentovali a byli vázáni volit některého z uchazečů) hlasovali pro Paula. Obdobně v roce 2008 u demokratů v Iowě vyhrál Barack Obama se ziskem 38 %, na konventu ho ale podpořilo 71 % volitelů z Iowy.
Co řeknou voliči v Iowě letos, se dozvíme v úterý nad ránem našeho času.
