Úřady smrt policisty vyšetřují, řekl AP šéf ústřední volební komise Serhij Kivalov.
Ten novináře informoval i o dalším incidentu. Ve Volyňské oblasti neznámí pachatelé ukradli přenosný trezor s hlasovacími lístky a ztloukli policistu, který volební místnost střežil. Kivalov ale doufá, že druhé kolo voleb bude celkem klidné.
Souboj je vyrovnaný
Na Ukrajině je otevřeno na 33 tisíc volebních místností. V prvním kole volily tři čtvrtiny z 37 milionů oprávněných voličů. Dnešní souboj proruského premiéra Viktora Janukovyče a opozičního předáka Viktora Juščenka je považován za zcela vyrovnaný.
Volební štáby obou kandidátů tvrdí, že soupeřovi aktivisté i dnes v rozporu ze zákonem pokračují v agitaci, píše ČTK.
Ukrajinci doufají ve změnu – k lepšímu, jak jinak
"Nedalo se to tu posypat pískem? Proč s tím něco neuděláte, když jste korespondent," hartusí postarší Kyjevanka, která opatrně kráčí po zamrzlém sněhu k volební místnosti číslo devět.
Vpadá do řeči Arkturu Olegovičovi, který právě odvolil. "Pokud si někdo myslí, že Ukrajině pomohou Spojené státy, Evropa nebo Rusko, je na omylu – Ukrajina si musí pomoci sama," tvrdí tento muž, podle nějž "volby mohou přinést jen postupné zlepšení – nemyslím, že něco bude hned".
Důležité podle něj je, aby vítěz nepřekážel tomu, co se má stát a dal lidem možnost rozhodovat za sebe. "Devadesát procent otázek se řeší samo – a zbylých deset procent je neřešitelných," vypočetl Arktur. Správný přístup k věci očekává jen od Viktora Juščenka.
Zato vůči stávající vládě a jejím předákům chová silnou skepsi, jistě založenou na vlastní zkušenosti - pracuje totiž na ministerstvu obrany. "U nás se říká: Na Ukrajině je málo hlupáků – ale jak krásně jsou rozmístěni!,“ vzdychá.
Ale stará paní v květovaném šátku vůdci opozice nevěří. "Chci člověka, který je spravedlivý a čestný. U Juščenka však (tyto vlastnosti) nevidím,“ říká.
Vtom ji přeruší muž s opileckým obličejem: "Bandita nemůže vést stát," křičí rozhořčeně. "Banditou" je pro něj druhý prezidentský kandidát, Viktor Janukovyč, který byl v mládí dvakrát souzen za rvačku. "To bylo, když byl mladý. V mládí může člověk vše. Juščenko nebyl jiný – určitě taky podváděl děvčata," hájí stařena Janukovyče.
Muž, z nějž se po chvíli vyklube Juščenkův naháněč, si však dál vede svou: "Ukrajina není zóna (vězení), aby tu rozhodovali bandité," prohlašuje.
Kdyby nebyly volby, byl by plácek před volební místností poklidným místem pod stromy, kam občas zaletí záblesky ze zlatých bání nedaleké Pečorské lavry, nejslavnějšího z kyjevských klášterů. Teď se však slunce schovává za mraky zimy. Je slyšet jen zvon, který klinká z klášterní zvonice, a hlasy lidí, kteří se hádají o dva Viktory.
"Juščenko, to je zjev, jehož smysl nezná ani Ukrajina," prohlašuje téměř nábožně stařík, který se představuje jako Grigorij. Považuje vůdce opozice za muže, který dá Ukrajině národní hrdost, jak to udělal Putin v Rusku a de Gaulle ve Francii.
Jeho syn Andrej, který podniká, má skromnější očekávání: "V zemi platí model byrokratického státu, který má daleko k demokracii. Doufáme, že se to změní," doufá a slibuje si od toho i snazší podnikání, oproštěné od zvůle daňové policie.
Grigorij říká jen své a synovo křestní jméno – ale i na to je hrdý: "Nevím, zda by při prvním kole lidé řekli jméno. Teď už se nebojí. Ukrajina je už jiná."
 Stařenka vhazuje svůj hlas pro prezidentského kandidáta ve volební místnosti v ukrajinském městě Bojarka. (21. listopadu 2004) |
