Klaus však říká, že volby nepřinesly do jeho života jen samé negativní změny: "Najednou mohu třeba dvě hodiny sedět a psát, a to je pro mne revoluční změna. To je milé a příjemné." Po světě prý totiž nasliboval mnoho textů a přednášek a po prvotním šoku z velké změny se v něm nyní "pomalu rozjíždí stroj, aby se věnoval něčemu jinému".
Livia Klausová se podle něho nebude trápit tím, že významné postavení jejího muže v politice končí, či dokonce skončilo. "Je to velmi racionální osoba," prohlašuje Klaus. Zda má zůstat předsedou Občanské demokratické strany, o tom se prý s manželkou neradí.
Klaus: Funkci prezidenta bych zvládl
Přestože Václav Klaus nedovedl ODS k vítězství ve volbách, necítí, že by k této porážce osobně přispěl. O svém budoucím osudu na postu předsedy strany se však vyjadřuje vyhýbavě a úplně nevylučuje, že z něj odejde. Jak v rozhovoru pro MF DNES řekl, volby v jeho životě mnohé změnily.
Jak tedy volby změnily váš život?
Můj život se v každém případě změnil. Já, který jsem měl den rozpočítán na minuty, najednou jej tak rozpočítán nemám a zpočátku jsem byl z toho velmi zmatený. Nejsem zvyklý lelkovat, poflakovat se a dovolenkovat. Je to pro mě obrovská změna. Pomalu se ve mně ale rozjíždí stroj, abych se věnoval něčemu jinému. Nasliboval jsem mnoho textů a přednášek po celém světě. Najednou mohu třeba dvě hodiny sedět a psát, a to je pro mě revoluční změna. To je milé a příjemné.
Co říká výsledkům voleb vaše manželka?
Moje manželka je velmi racionálně uvažující osoba. Má zdravý selský rozum a vždy ví, že mé žití v politice a mé postavení v zemi bylo epizodou, která má svůj začátek a konec. Ona se nebude trápit tím, že něco takového končí či skončilo.
To znamená, že skutečně odejdete z funkce předsedy ODS?
Neřeknu vám k tomu nic nového.
Alespoň o této možnosti uvažujete?
To je stejná otázka.
Radila vám manželka, ať jako předseda ODS skončíte?
Ne. Jednoznačný názor na tuto věc nemá.
A hledáte svého nástupce v ODS?
Není to personální otázka. Ale kladu si otázku, nakolik je ODS pevná, silná a stabilní, aby nějakou výraznou změnu v sobě samé, mezi což patří nepochybně moje pozice v jejím čele, spolkla, snesla, unesla.
To je klíčové.
Britští konzervativci se po odchodu Margaret Thatcherové či německá CDU po odchodu Helmuta Kohla spíše hledali, nevyhráli volby, svářili se v nich různé frakce, těžko se hledal nový vůdce. Myslíte si, že to postihne i ODS po vašem odchodu z funkce předsedy?
Racionální skupina mladší generace politiků ODS si je vědoma tohoto problému a předvídá ODS podobný osud. Ale zdůrazňuji, racionální skupina. Ti vidí dlouhodobě a vědí, že jejich život není spojen s tím, že zítra či pozítří budou mít tu či onu vládní a parlamentní funkci.
Tito lidé vědí, že to tak bude, říkají, že to tak bude, jsou na to připraveni, jsou připraveni na výrazně větší neúspěch v příštích volbách, ale myslí si, že to bude východisko pro další etapu ve straně.
Dobře, ale představme si, že skutečně nejste předsedou ODS. Chtěl byste si ponechat na stranu takový vliv, jako má stále právě baronka Thatcherová na britské konzervativce?
V každém případě.
V analýze ODS k volební kampani se objevuje i kritika médií. Vy jste kdysi prohlásil, že novináři jsou největší nepřátelé lidstva. Pane předsedo, považujete mě za nepřítele?
Určitě ne. Já jsem s 95 až 98 procenty novinářů žádný problém nikdy neměl...
Ale vždyť často vyslovujete v tomto případě nejrůznější jména novinářů!
Opakuji, s 95 až 98 procenty novinářů jsem sebemenší problém neměl. Je to souboj s politikem, který má novinářskou kartu a jenž se mnou bojuje jako politik, ale skrývá se v novinářském hávu. S těmi mám nejen já problémy. A druhá část odpovědi: měl jsem velmi milý rozhovor s redaktorem časopisu Business Week.
Když rozhovor skončil a u dveří jsme si podávali ruku, tak jsem s milým úsměvem zavtipkoval a řekl: "No co s tím, novináři jsou stejně největší nepřátelé lidstva." Tento ironický výrok on dal do titulku svého časopisu. Tak se měl zrodit můj názor na novináře. Pokud by to tak mělo být, tak jenom v tom případě, jak byl tento můj výrok zneužit.
ODS i vy už jste analyzovali volební kampaň, ale kritika vaší osoby se tam neobjevila. Jenže do voleb jste vedl stranu vy a už podruhé za sebou jste nevyhráli. Vy za to skutečně necítíte osobní odpovědnost?
Už podruhé jste nevyhráli. Tak já nevím, zda je fér to takto říci. Do voleb v roce 1998 jsme nastupovali jako v uvozovkách ponížený outsider, který získal mimořádně vysoký počet hlasů. Je otázka, zda vůbec bylo možné teď zvítězit či obhájit stejný počet hlasů, když ze všech stran proti nám byla vedena kampaň.
Co jste vy sám udělal v kampani špatně?
Nemyslím si, že jsem udělal něco mimořádně špatně. Tuto kampaň jsem intenzivně odpracoval. Jestli se nám povedla všechna hesla nebo všechny fotografie toho či onoho v poslední fázi kampaně, je velmi spekulativní otázka. Jestli mohla být některá z těch věcí jinak udělána, já nevím. Musím ale trvat na tom, co bývá často zamlčováno.
Každý krok naší kampaně byl schvalován grémiem ODS. Vím, že se někdo tváří tak, že tomu tak nebylo, ale to je naprostá mystifikace a není to pravda. Ani jeden jediný krok volební kampaně nebyl učiněn na základě mého osobního rozhodnutí.
Byl jste sám autorem některého hesla či nápadu, který se v kampani uplatnil?
Byl jsem autorem témat dekády. Nejenom autorem myšlenky, ale i realizace. Nevím, jestli jsem byl autorem něčeho dalšího. Byl jsem ale účastníkem schůzek, na nichž se o těch nápadech hovořilo. A ony slavné telefony, o nichž jsem přesvědčen, že byly pouze mediálně zdiskreditovány a že vůbec neměly takový dopad, o jakém se mluví? Ten nápad mi byl navržen už někdy v únoru. Já jsem byl vůči tomu skeptický kvůli nákladům, ale neměl jsem obavu o jejich efekt.
Víte, že po internetu se šíří nahrávka, kde je váš telefonát v rapové hudební úpravě?
To si někdo jenom hrál.
Jste politik, který má bezmezné obdivovatele, ale i zapřisáhlé odpůrce. To váš voličský potenciál zužuje.
Určitě. Otázkou je, kde se tyto odpůrci vzali, proč se vzali, nakolik to byla cílená hra proti mé osobě, nakolik jsem k tomu přispěl já...
Vy jste k tomu určitě přispěl.
Ano, něčím jsem k tomu přispěl, protože jsem často své názory na jednotlivé věci a jednotlivé lidi vyslovoval až příliš jednoznačně, což mnoho politiků nedělá. Přispěl jsem k tomu i takovým tím akademickoprofesorským a analytickým díváním se na věci. Myslím si však, že je to dlouhodobě rozehrávaná hra.
A kdo ji rozehrává?
To je souboj můj, člověka, který byl a nepochybně bude celý život intelektuálem neboli člověkem pera, člověkem myšlenek, člověkem přednášek, člověkem psaní, člověkem studia, se skupinou českých intelektuálů. Utkal jsem se s touto skupinou hned v prvních polistopadových dnech 1989.
Oni přicházeli do této éry s pocity, že oni byli v minulosti nejvíce utlačovanou skupinou, a oni si teď zasluhují zvláštní péči a zacházení. Já jsem například navrhl na první čtvrtletí 1990 provizorní státní rozpočet s tím, že tam nebude ta čtvrtina, ale jen pětina rozpočtu.
A na mne tehdy nezaútočili horníci, hutníci či zemědělci, ale spisovatelé, filmaři, novináři, akademici, univerzity, kteří to považovali za útok na ně. Od té doby se datuje ta hra proti mně. Přišlo to od lidí, které jsem nikdy v osobním hovoru neurazil - k čemuž, a to přiznávám, sklon mám - a oni o mně vykládají neuvěřitelné historky, jež se nezakládají na pravdě. Tam se vytvořil zárodek schématu o mém uvažování.
V pondělí byla jmenována nová vláda. Jaké jsou vaše první pocity?
Vláda odráží výsledky voleb a koaličních jednání. To je to globální hodnocení. Jednotlivě nevím, co bych říkal. Je tam řada tváří, které nikdy v žádné vládě nebyly, nedovedu si představit, jakou mají zkušenost řídit velký resort. Jestli pan poslanec Sobotka šel rovnou ze školy do parlamentu, nikdy neřídil ani jednoho člověka, tak já mu musím sdělit, že řídit tisícihlavé ministerstvo financí je obrovský manažersko-administrativní úkol, ke kterému člověk musí mít vlohy. Ale výkonnost jednotlivců nehodnotím předem.
Přesto, kdo by podle vás mohl být dobrým ministrem této vlády?
Jedna věc je schopnost zvládat ministerstva a druhá jsou přístupy a pohledy k věcem. Jsou tam lidé, kteří už to ministerstvo zvládli.
Kdo to byl?
Není důvod, abych já je chválil, protože oni by to brali jako hanění...
Moment, když je chválíte, tak je současně haníte?
Z mých úst by to mohlo být v jejich politických kruzích spíše pohanou. Jisté zvládání resortu předvedli pánové Tvrdík a Gross, ale jestli postupují správnými směry, tak to bych už řekl, že nikoli.
Je Vladimír Špidla z vašeho pohledu dobrou volbou?
Nedovedu si představit jeho administrativní schopnosti, o nich nevím opravdu vůbec nic. Jeho názory považuji za děsivé a za děsivé jsem je považoval od první chvíle, kdy jsem jej uviděl v roli předsedy pro sociální politiku ve sněmovně v roce 1996. Je to extrémní levičáctví, extrémní socialismus, to je věc, která je pro mě hrůzou a která se moc neliší od toho, co jsme zažívali v komunistickém režimu.
Na rozdíl od předchozích vlád nejsou v nové vládě ekonomové. Myslíte si, že to může mít vliv na vývoj země?
To bych považoval za jeden z problémů. Jsem přesvědčen o tom, že ekonomický podklad názorů člověka je obrovskou produktivní pomocnou věcí, která v této chvíli absentuje. Ekonom umí analyzovat jevy, umí porovnávat jevy, ekonom ví, že se vždy rozhoduje něco za něco.
Pane předsedo, vy nejste úplně chudý člověk. Co říkáte například majetkovým přiznáním, o kterých vláda hovoří?
Majetkové přiznání mě pronásleduje od mé funkce ministra financí v roce 1990, už tehdy existoval pokus revolučním způsobem někoho odhalit a potrestat. Od té doby říkají rozumní lidé pořád, že to je nesmysl. To je neuvěřitelný vpád státu a jeho slídilů do soukromí občanů. Neumím si představit, jak by byla majetková přiznání realizována, aby nedošlo k tomu vpádu do soukromí. Proto si to nepřeju.
Vy si nemyslíte, že by to napomohlo k odhalení mnoha nepravostí?
Jsem přesvědčen, že by velké ryby přistiženy nebyly, protože ty mají dostatek finančních prostředků na to, aby uměly své majetky nejrůznějším způsobem zašantročit, a možná by se chytlo pár malých rybiček, které by byly skandalizovány. Považuji to za mylný experiment.
Řekl jste v rozhovoru pro Lidové noviny, že se stanete členem delegace sněmovny v Evropském parlamentu. Vy vážně chcete sedět ve strukturách, které tak rád kritizujete a šťoucháte do nich?
Já do nich budu šťouchat do konce svého života, protože považuji to, co se děje v Evropě, za velmi neblahé. Jenže Evropská unie je náš osud a členství v ní nastane pravděpodobně v tomto období. Mám pocit, že tam mám co říct.
Dovedete si představit, že byste se stal někdy jedním z komisařů Evropské unie. Je mezi nimi dost bývalých významných politiků.
To mě ještě nenapadlo.
Zajímala by vás podobná práce?
Ne.
Vy jste nevyloučil, že za jistých okolností byste mohl kandidovat na prezidenta. Ale co říkáte dalším jménům? Třeba Miloš Zeman...
Já slyším ještě další jména, a ta se mi zdají ještě daleko hroznější.
Otakar Motejl a Petr Pithart?
Nechal bych to slovo, co jsem již řekl.
Václav Havel bude za pár měsíců končit ve svém úřadě. Jaký on byl podle vás prezident?
Není chvíle na hodnocení. Nastane až v lednu. To je úkol pro každého z nás, aby si připravil systematické hodnocení a nepokoušel se o bonmot či větičku, která by se mohla ocitnout v nadpisu vašeho článku.
Vy byste byl dobrým prezidentem?
Ano, jsem přesvědčen, že bych tu funkci uměl zvládnout.
