Alespoň tak vidím výsledek dnešního (definitivního?) rozchodu Jiřího Paroubka s Mirkem Topolánkem. A stačilo tak málo. Být asertivní k výrokům ODS, že je pro ně nepřijatelné žádat komunisty o podporu, tvářit se, že změna volebního systému opravdu ohrozí malé strany a vyčkat, až se Paroubek domluví s Miroslavem Kalouskem.
A přitom právě šéf lidovců ještě v nedávné minulosti patřil k největším odpůrcům komunistické ideologie ve vrcholné politice. Před volbami dala KDU-ČSL několikrát jasně najevo, že oni patří doprava. I jejich voličská základna je převážně složená z lidí, kteří mají s komunisty často tu nejhorší zkušenost. Jako první mě napadl fotbalový trenér František Straka, který v roce 1988 emigroval do Německa.
Zřejmě na něj zapůsobily Kalouskovy výroky typu: "KDU-ČSL neprodává svá křesla. Slíbili jsme voličům, že se nebudeme podílet na žádné vládě, která by se opírala třeba jen o jeden jediný komunistický hlas, a držíme slovo."
Ale dnes se opět ukázalo, že lidovci slovo nedrží. S prosíkem budou ťukat na dveře kanceláří komunistických poslanců. Vzpomínáte na starý vtip: Had na tři písmena? Miroslav Kalousek na svého předchůdce, zesnulého Josefa Luxe, navázal bravurně.
Pro záchranu vlastního zadku udělá cokoliv. Zradí své voliče, členy strany a partnery. Klidně by se stal i Marťanem. Jen aby se nepřepočítal, Jiří Paroubek pro udržení se u moci také udělá maximum. Myslím, že jednání s Topolánkem ještě není u konce...
