"Jestliže do té doby bude schválena přímá volba, tak určitě kandidovat budu," citovaly někdejšího předsedu vlády a nynějšího viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj Parlamentní listy.
Fischerovo vyjádření nelze brát jako úplně první signál jeho zájmu o návrat do politiky.
Už na konci své knihy Ano, pane premiére (nazvané podle populárního britského sitcomu, tepajícího do zákulisí politiky a státní správy) totiž Fischer, původním povoláním statistik, návrat připustil. A nebývá přitom zvykem, že se oblíbený expremiér při návratu do politiky spokojí s nějakou méně významnou funkcí.
Návrat do politiky Fischer připustil i při křtu knihy v Praze. Svůj zájem ovšem podmínil tím, že by "k nabídce musela existovat poptávka".
Proč jen do přímé volby?
Co tím Fischer sledoval, lze odhadovat při ohlédnutí za jeho politickým působením. Během angažmá se totiž několikrát postavil vůli politiků, kteří ho do úřadu instalovali - tedy Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka. S Topolánkem se nakonec dokonce rozešel ve zlém, když ho bývalý šéf ODS kritizoval slovy, že "je žid a uhne".
Protože si rozhněval některé politiky, nechce nyní Fischer zřejmě jít do hry, v níž by byl loutkou 281 poslanců a senátorů. Ostatně, i pro to už existuje precedens - ČSSD takto potopila ve volbě v roce 2003 Miloše Zemana. Ten se pak se stranou rozešel ve zlém.
O úřad prezidenta se hlásí poměrně početná skupina zájemců. Kandidaturu "nevylučují" Jan Švejnar, který už o Hrad bojoval v roce 2008, a Karel Schwarzenberg. V ODS se hovoří o šéfech obou parlamentních komor - Přemyslu Sobotkovi a Miroslavě Němcové. O Hrad se hlásí i Jana Bobošíková a - v případě přímé volby - také Miloš Zeman.
