Čas od času v telefonu zaznělo: Volá Londýn.
"Vedoucí dozimetrické laboratoře v nedalekém Moravském Krumlově byl jistý Petr Londýn. On nám volával na blokovou dozornu. Když se ozvalo ´volá Londýn´, tak z toho býval vždycky trošku poprask. Hlavně u těch, kdo o panu Londýnovi nevěděli. Byla to taková kuriozita," vylíčil někdejší operátor Roman Kubín.
Nutno si uvědomit, že v době před rokem 1989 byla přímo v jaderném gigantu jednotka příslušníků neblaze proslulé státní bezpečnosti. Zda je při telefonátech od Petra Londýna museli křísit, to pamětníci dnes příliš komentovat nechtějí.
Traduje se ještě historka z výstavby jaderné elektrárny. Tehdy si páni inženýři "zahráli" na tajemné konspirativce.
Tady Skryje, tady Skryje...
Elektrárna rostla v místě zaniklé vesnice Skryje. "Měli jsme na staveništi domeček. V něm byl telefon. Zazvonil, kolega zvedl sluchátko. Uslyšel: Tady Londýn. Kolega, místo aby se představil, zareagoval: Tady Skryje. Tady Skryje," popsal jeden z pamětníků.
O tom, že atomový kolos měl stát pod velkým drobnohledem, svědčí i další postřehy. "U nově spuštěné elektrárny jsou vždy nějaké výpadky. Jeden větší byl 21. srpna, což bylo pro režim nepříjemné datum. Výpadek byl čistě technický problém. Ovšem, státní bezpečnost se chytla toho, že je to sabotáž. I normální věci měly v minulém režimu politický rozměr," vzpomíná mluvčí elektrárny Petr Spilka.
Dvorním fotografem elektrárny byl bezmála třicet let Josef Pavelka. Rozesměje ho ještě dnes vzpomínka na návštěvu někdejšího premiéra Lubomíra Štrougala.
Schůdek pro Štrougala
"Stavělo se pódium pro jeho proslov. Tesaři byli seřvaní, protože soudruh Štrougal byl maličký. Za takovým tím kec pultíkem by nebyl vidět. Tesaři museli narychlo vyrobit půlmetrový schůdek," komentoval Pavelka a přidal pár slov o Štrougalově ochrance.
"Všude kolem pobíhali chlapi z ochranky, nenápadně převlečení do modráků, aby se maskovali. Všichni jsme věděli, o koho jde. Na zadcích měli boule od škorpionů," zavzpomínal Pavelka
S rokem 1989 skončily i zákazy
Pamětníci s nadsázkou glosují, že už jen pohled na chladicí věže byl málem trestným činem. Kolos je sice střežený i dnes, ale v minulosti nesměl nikdo jen tak zastavit na silnici u elektrárny. Novináři dostávali občas kusé, ale jen kladné informace. Do střeženého pásma nepustili téměř nikoho. Teď proudí do atomky na 30 tisíc návštěvníků ročně. Funguje tu informační centrum.
"Před rokem 1989 tu nebylo žádné infocentrum. Lidé z okolí neměli informace. Nyní k nám chodí studenti i veřejnost. Novináři se zúčastňují cvičení a dalších akcí. Pořádáme i exkurze do areálu," podotkl Spilka.
Nedaleko jaderné elektrárny stojí náměšťská vojenská letecká základna. Tam to před rokem 1989 vypadalo obdobně.
Silnici kolem letiště lemovaly značky se zákazem zastavení. Nebylo zde radno přibrzdit. Nesmělo se tu fotografovat.
Letiště chránila před zvídavými pohledy mohutná betonová zeď. "Byla to uzavřená enkláva, přísně střežená. Všechno bylo strašně tajné. Člověk nad tím raději ani nepřemýšlel," zmínil se Jan Sucharda, který před rokem 1989 pracoval na letišti.
"Vojáci byli všude. U Kramolína je rozhledna Babylon. Kolem ní měli normální zemljanky. My holky ze vsi jsme tam za nimi chodily. Na rozhledně byla zatřená okna směrem k letišti. To aby z nich nebylo vidět na letiště," rozpomněla se starší obyvatelka Kramolína, ležícího kousek od základny.
Armáda si za socialismu dělala, co chtěla. "Letadla tu létala pořád, jak oni potřebovali. Nebyl žádný úřad, kde jste si mohli postěžovat na hluk. Prostě, držet hubu a krok," dodala žena.
A dnešek? "Ctíme svátky a víkendy. To nelétáme, abychom nerušili odpočívající lidi. Jsme otevření a vstřícní. Na letiště chodí školní exkurze, pořádáme dny otevřených dveří. Všechny stížnosti vyřizujeme," reagovala mluvčí základny Štěpánka Skřipská.
Letiště už nelemuje betonový plot. Nahradil ho drátěný. Kolemjedoucí řidič může zastavit a třeba si nafotit letouny za plotem, viditelné od silnice.
