Co se vlastně stalo?
Ten osudný den jsme jeli v údolí Bikáa podél syrských hranic, jeli jsme na plánovanou schůzku, zlobilo nás auto. Náš řidič hledal místo schůzky, byla už tma. Nám se to přestávalo líbit, protože jezdil sem a tam a nemohl to najít. Uvažovali jsme nad tím, že se vrátíme zpátky na hotel do Bejrútu.
Čeho se týkala ta schůzka?
To měla být domluvená schůzka s představitelem syrské opozice, kde se mělo debatovat o budoucnosti Sýrie. Tato schůzka byla hlavně pro ty novináře. Domlouvala to rodina pana Fajáda.
Pohřešovaní Češi v LibanonuNÁVRAT: V Praze přistál speciál s unesenými Čechy |
Potom se stalo co?
Tam zapískal nějaký člověk, ten náš řidič to uslyšel, otočil auto a zastavil podle jeho pokynů. A najednou se objevilo osm, deset ozbrojenců, zakuklených, s Kalašnikovy. Namířili na nás, sebrali nám telefony, naházeli nás do dodávky a odvezli pryč.
Co to bylo za člověka, který na vás pískal?
On si myslel náš řidič, že to je ten člověk, se kterým se máme setkat, který nás má navigovat dál na místo té schůzky.
Řekli vám, proč vás přepadli?
Ne, to nám neřekli vůbec. V podstatě kdokoliv z nás začal vznášet jakékoliv dotazy nebo námitky, tak ho umlčovali. Nastoupili jsme, svlíkli nás úplně a dali nám nějaký tepláky, kraťasy, trika. Hodili nás do auta a cirka pět hodin nás vezli někam spoutaný. Spoutali nás na rukou elektrikářskýma páskama a vezli nás někam, nevíme kam.
Co to bylo za místo? Bylo to v poušti?
Vůbec netušíme. Z toho auta nás v kuklách odvedli dovnitř, takže my vůbec nevíme, co bylo venku. Byli jsme v jedné místnosti přepažené mříží.
Tam jste byli celou dobu?
Ne, tam jsme byli první měsíc a pak nás převáželi v podstatě obdobným způsobem. Celkově jsme byli asi na pěti nebo šesti místech.
Za celých těch pět měsíců vám neřekli, o co jde, proč tam jste?
Řekli nám, o co jde, cirka po pěti měsících. Že jim jde o vydání třech Libanonců, kteří jsou neoprávněně ve vazbě v Čechách a o výměnu za ně (v Česku byli vazebně zadržováni kromě Alího Fajáda také Chálid Marabí a Faouzi Jaber. Ten jediný v ČR zůstává, pozn. red.).
Co to bylo za lidi? Kdo to byl?
Nevíme, doteďka to nevíme.
Jak byste je popsal? Byli to profesionálové, nebo amatéři, kteří vás unesli a chtěli z toho něco získat?
Amatéři to určitě nebyli.
Jak se chovali k tomu bratrovi pana Fajáda?
K tomu se chovali nejhůř. Ten už v autě dostal samopalem do břicha, protože on velmi hlasitě protestoval, že takto to nedomluvil.
Že takto to nedomluvil?
No on domlouval nějak tu schůzku s opozicí a byl mu pravděpodobně někdo nastrčen.
Vy jste jim řekl, že jste zastupoval pana Fajáda?
Ano, já jsem jim to řekl. A oni říkali, že tyhle věci je nezajímají. Oni nechtěli žádné informace. My jsme se jim snažili nějaké informace dát, abychom jim objasnili tu hloupost jejich počínání. Bohužel bylo to narážení na zeď.
Byli to příslušníci Hizballáhu, nebo Islámského státu?
Islámského státu zcela jistě ne, naštěstí. Ani žádných podobných teroristických organizací. Ten únos neměl náboženský podtext.
Myslíte si, že to byla libanonská tajná služba?
Libanonská tajná služba to myslím nebyla, ale to je jen můj dojem. Oni řekli, že jednají s Čechy pomocí prostředníků. Ale nic konkrétního.
Měli jste volnost? Mohli jste ven?
Ne vůbec. My jsme necelých sedm měsíců neviděli denní světlo.
Slyšeli jste něco o tom, že by pan Fajád s těmito lidmi spolupracoval? Že by to zorganizoval?
Ne, v žádném případě. Z některých náznaků a toho, co ti únosci říkali poté, tak mám za to, že objednavatelem únosu nebyl nikdo z okruhu pana Fajáda, ale z okruhu jiného z těch tří.
Z těch třech zadržených? Podle čeho to usuzujete?
Z různých výroků těch únosců. Třeba já, když jsem se snažil neustále jim cpát toho Fajáda, že jsem vlastně jeho právní zástupce, tak jeden už se naštval a zařval, že o Fajáda jim vůbec nejde a ať držím hubu.
Kdo vám oznámil, že vás propouštějí?
Oznámil nám to šéf těch únosců. Ten, který s námi vždycky jednal, pokud bylo co projednat. Odvezli nás zase dodávkou z toho posledního místa, kde jsme byli. Jeli jsme asi dvě hodiny. Dojeli jsme někam do hor, kde nás vyhodili ven, rozštípli nám pouta, sundali kukly a řekli nám, že támhle v dálce jsou domy, běžte si zavolat policii.
Řekli vám, proč vás propustili?
Ne. My jsme samozřejmě věděli, o co jim jde, tak jsme se domnívali, že došlo k nějaké dohodě.
Ta historka s tím, že jste zastavili nějaké kamiony...
Ne, my jsme nezastavili kamion. My jsme došli do domečku, kde přespávali řidiči nákladních aut. Byli to Syřani, byli velmi ochotní. My jsme byli zmrzlí, totálně, protože tam bylo pod nulou.
Proč jste vůbec vlastně do toho Libanonu jeli?
Tak já jsem byl v Libanonu už poněkolikáté. Většinou to bylo v souvislosti se získáváním důkazů pro obhajobu pana Fajáda. Tato poslední cesta měla za úkol dvě nebo tři věci. Hlavní byla - a na tom trval pan Fajád - tisková konference v libanonském hotelu v Bejrútu, kde se měla účastnit regionální redakce CNN, případně euronews, a čeští novináři, kteří byli s námi.
Vy jste tedy organizoval ten odlet? Podle čeho jste vybíral lidi, co jeli s vámi? Zaznělo tu mnoho informací o tom, že jste oslovil řadu lidí, novinářů.
Ano, organizoval. Ta situace je jednoduchá. Já byl domluvený s jedním jediným novinářem. Ten se měl účastnit, ten měl reportáž natáčet. Bylo to jasné, nikdo proti tomu nic nenamítal, bylo to domluvené. A ten novinář v podstatě několik dnů před plánovaným odletem velmi vážně onemocněl. Ta cesta pro něj nepřipadala v úvahu. A vzhledem k tomu, že bylo vše domluveno v Libanonu, nebo mělo být domluveno, tak já jsem sháněl novináře, kteří by ho nahradili.
A co zpravodajec Psík?
Byl jsem vlastně postupem těch soudů, které nebyly objektivní, donucen hledat nestandardní prostředky obhajoby. Já jsem oslovil určitým způsobem přes své známé vojenské zpravodajství a požádal jsem je o pomoc.
Vojenské zpravodajství bylo první, které jste oslovil? Nebo i civilní?
Já jsem oslovil svého známého, který má kontakty. S kým on mluvil, jak s ním mluvil, to nevím. Já jsem byl potom v kontaktu pouze a jenom s vojenským zpravodajstvím a nikým jiným.
A s kým konkrétně?
S panem plukovníkem Horáčkem.
Je pravda, že se ta věc týkala dalšího uneseného Čecha?
Já bych nerad, protože je ještě možné, že mu ještě nějakým způsobem půjde pomoct. Tak bych o tom nerad mluvil.
Museli jste před tou cestou podepsat prohlášení, že se jedná o utajenou akci?
Ne.
Ta nabídka z vojenského zpravodajství tedy přišla jaká?
Nabídka přišla od nás. Víte, pan Fajád je zpravodajsky velice zajímavá osoba, vzhledem ke svým kontaktům. Vzhledem ke svému pracovnímu zařazení. Zajímavé je, že přestože je takto zajímavou osobou, tak nikdo z našich zpravodajských služeb si za rok a půl nevšiml, že ten člověk je ve vazbě.
A co jste jim tedy vlastně nabídl?
Že pan Fajád by mohl být České republice zpravodajsky velmi prospěšný, pokud oni mu pomůžou.
To pocházelo od pana Fajáda, tato nabídka?
Ano, ta nabídka pocházela od něj.
Není možné, že ten únos byla reakce právě na tohle?
Já to samozřejmě nevím, ale skoro bych to vyloučil.
Vy jste nabídl tuto možnost Vojenskému zpravodajství a oni určili člověka, který tedy s vámi pojede a ověří informace na místě?
Tam se ten člověk měl s někým setkat. Ten člověk mu měl dát nějaké informace, které by mohly některým lidem pomoci.
Podle čeho tedy usuzujete, že by se to nemělo týkat rodiny Fajáda?
Protože je znám a samozřejmě - nezařizovali by únos právníka a člena rodiny. Vždyť je to hloupost. Navíc, ten člověk tam málem zemřel. Já jsem byl svědkem toho, že dostal srdeční záchvat, ležel v bezvědomí, my jsme nevěděli co s ním máme dělat a únosci si z toho dělali srandu a léčili ho poléváním studenou vodou.
Věřili jste, že se vrátíte?
Neustále jste čtyřiadvacet hodin denně v jedné místnosti, nemáte co dělat tak pořád debatujete. Furt mluvíte. My všichni jsme věděli, že Česká republika zadržuje lidi, kteří se zcela jednoznačně ničeho nedopustili z toho, co jim Spojené státy dávají za vinu. Ta vize vydání do USA nás udržovala v tom, že může nastat situace, kdy někdo z nás zemře nebo nastane jiný problém. Únosci mluvili pořád o tom, že nás začnou po jednom vydávat Islámskému státu, aby vytvořili větší tlak na Českou republiku.
