Jestliže si armádní víceboj Winter Survival, který v pondělí odstartoval v Jeseníkách, vydobyl nálepku extrémní závod, pak dvojnásobně platí takové označení pro hlavní, v pořadí druhou etapu. WINTER SURVIVAL Vše o závodě Winter Survival 2004 čtěte ve
Za dva dny musí soutěžní týmy urazit s kompletní výbavou pro přežití na zádech přes šedesát kilometrů horským terénem jen s buzolou a mapou.
Navíc je na trase čekají speciální horolezecké disciplíny, střelba z pistole, přeprava raněného a nouzové přenocování ve sněhu.
Na start nejtěžší etapy pětidenního závodu vyrazily týmy krátce po sedmé hodině ráno z Hvězdy u Karlovy Studánky.
Po lanech přes řeku
Po třech hodinách se už první týmy objevují v údolí poblíž Vrbna pod Pradědem.
"Musíte se dostat na druhou stranu zamrzlé řeky, ale po lanech," velí traťový komisař u disciplíny a belgičtí výsadkáři s úlevou sundávají batohy s výstrojí a připravují si horolezeckou výbavu.
Asi na patnáctimetrovou vzdálenost přes řeku do svahu na protější straně vedou dvě lana. První dva členové družstva po nich ručkují na druhou stranu.
Za nimi putují nad hučící ledovou vodou batohy s výstrojí a jejich třetí týmový kolega. O několik set metrů dále na družstvo čeká možná vrcholná disciplína etapy.
Jako pavoučí muž
"To zvládneš, pojď do toho!" povzbuzují křikem členové družstva průzkumníků z Prostějova svého týmového parťáka, který jako pavouk balancuje na kolmé, asi dvacet metrů vysoké skalní stěně.
Po laně sjíždí na malou terasu. Čeká ho nejtěžší část tohoto úkolu, příznačně pojmenovaného jako "spiderman - pavoučí muž".
Jištěn lanem se na krátké terase rozbíhá a skáče ze skály. Ve vzduchu se musí chytit visuté kladky zavěšené asi v desetimetrové výšce. Klady se chytá, ale neudrží se a padá v kotoulech na laně do velké záchytné sítě.
"Trošku mě ta skála pokousala," říká po dopadu Jaroslav Rulla od prostějovských průzkumníků a ukazuje do krve podřené prsty.
Na sklaní stěně se o chvíli později objevuje bílá kombinéza Francouzů. Ani jim se závěr nedaří a jejich závodník končí po saltech v síti.
Pekelné stoupání na K2
speciální příloze na portále natoaktual.cz ZDE
Na vrchol kopce je to asi 600 metrů, ale na závodníky čekají tři skalní stěny. Mezi jednotlivými horolezeckými úseky navíc musí do strmého kopce leckde i metrovou vrstvou sněhu. "Kluci, vytáhněte mě!" volá na své kolegy Alexandr Martynov.
S třicetikilovým batohem na zádech uvízl na prostřední skále a nemůže se dostat přes převis. Odpovědí je mu mohutná sprcha zmrzlého sněhu na hlavu, to když se jeho spolubojovníci drápou nad ním nahoru.
"Jsem průzkumník a potápěč, vůbec ne lezec. Je mi z toho špatně," pokyvuje hlavou Radek Caha a spolu s kolegou mohutnými záběry vytahují uvízlého člena týmu.
Dopřávají si chvilku odpočinku a po několika minutkách mizí ve stráni. Těsně pod vrcholem je čeká ještě poslední lezecký úsek a pak už jen střelba ze vzduchovky a asi desetikilometrová jízda na lyžích do cíle první části dvoudenní etapy.
"Francouzi se nějak zasekli na poslední skále. Jedem, ať máme nějakou rezervu," kývá na své kolegy Jaroslav Rulla. Po první etapě je jeho družstvo na čtvrté příčce a francouzský tým těsně před ním. "Hoši, nechci vás zklamat, ale pojedeme ještě chvíli do kopce," odvětí Milan Steininger, když je tým na běžkách připraven vyrazit.
Mrazivá noc na sněhu
Krátce po čtvrté hodině odpoledne dojíždějí první týmy na místo přenocování. Celé družstvo Vojenské policie usilovně hloubí jámu v metrové vrstvě sněhu. Stan pak stojí za chviličku. "Najíme se a půjdeme spát," plánuje Karel Raděj.
O několik metrů dále na zasněžené louce budují nocleh Francouzi. Díru ve sněhu jen zakrývají bílou plachtou. Rakouský tým horských vůdců a záchranářů vybaluje na sníh pouze spacáky. "Budeme spát jen tak," říká Christian Jud.
Začíná se stmívat a do cíle první části dvoudenní etapy dorazila zatím jen polovina týmů. "Může se stát, že budeme někoho hledat," obává se mluvčí závodu Pavel Pazdera. U nedalekého ohně zatím týmy vaří čaj a polévky.
Dva týmy vyřadila zranění
Hned po sedmé ráno vyrazí týmy z nočního tábořiště na druhou část etapy. Polovinu z šedesátikilometrové trasy už tak mají za sebou.
Každý tým přitom s sebou celou dobu nese na zádech veškerou výbavu, kterou k přežití a ke splnění všech úkolů potřebuje.
Kromě horolezeckého vybavení nechybí ve výstroji ani sněžnice a lyže.
"Při této etapě si většina závodníků doslova sáhne na samotné dno svých psychických a fyzických sil," říká mluvčí závodu Pazdera. Dva týmy ze soutěže už vyřadila zranění. Jeden ze členů belgického týmu musel odstoupit kvůli odřené patě.
"Nahradil ho šéf výpravy, pokračují dál ale mimo soutěž," vysvětluje Pazdera. Podobně dopadl tým z Ředitelství výcviku a tvorby doktrín ve Vyškově. "Lékař nedoporučil týmu dále pokračovat," konstatuje Pazdera.
Závod vedou rakouští horalé
Extrémní závod Winter Survival vedou zatím po výsledcích první etapy Rakušané ze Školy horských vůdců a záchranářů v Saalfeldenu. "Skály prošli jako nůž máslem," uznale hodnotí jeden z organizátorů závodu Miroslav Štípek.
Na druhé příčce byl po první etapě tým Vojenské akademie v Brně a na třetím místě pak francouzské družstvo. Obhájci loňského prvenství, tým Sil podpory z Velké Hleďsebe je zatím osmý. "Druhá etapa se bude hodnotit až po celé dvoudenní trase," říká mluvčí závodu Pavel Pazdera.
Druhá část extrémní etapy povede zpět pod vrchol Pradědu na horskou chatu Ovčárna. "Dá se očekávat, že významně zamíchá pořadím," dodává Pazdera. Závodníky čeká na trase například přeprava raněného nebo vytahování břemene do skal.
 Francouzský tým dotazil do cíle první etapy na Ramzové. (Winter Survival 2004) |
