"Nevím, jestli se my někdy svezeme autem poháněným vodíkem, ale naše vnoučata určitě ano. A k uším budou tisknout mobilní telefon, jehož elektrický proud bude rovněž produkován z článků, v nichž chemicky reagují vodík a kyslík," objasnil Bush svou novou vizi.
Na splnění tohoto snu je potřeba jediné, dostatek peněz na výzkum. Proto Bush požádal Kongres o uvolnění částky 1,2 miliardy dolarů. Vodík by mohl dle Bushe v budoucnosti nahradit ropu, jednu z hlavních energetických surovin, která stojí i u kořenů současné irácké krize.
Spojené státy pokrývají spotřebu ropy z poloviny dovozem z míst, kde, jak Bush řekl, "nemají rádi naše hodnoty". Učinil tak jasnou narážku na iráckého diktátora Saddáma Husajna, který sedí na druhých největších zásobách této suroviny na světě.
Skončí nadvláda ropy?
Přestože ropa bude stále zapotřebí, Bushův tým chce podstatně zredukovat závislost na tomto fosilním palivu. Proto se na pořad jednání dostává vodík. Toho je všude dostatek.
Nejvíc se ho nachází pravděpodobně ve vodě. Jeho spalováním nebo chemickou reakcí s kyslíkem vzniká zase voda, takže z automobilových výfuků bude prskat pára místo skleníkových plynů.
Ekologičtí aktivisté tak nebudou mít důvod, aby označovali Bushovu administrativu za nepřítele životního prostředí. "Pokud se nám podaří přechod na vodík, sníží se tak do roku 2040 americká závislost na dovozu ropy o jedenáct milionů barelů denně," vysvětlil Bush.
Odpadne tak ponižující závislost na blízkovýchodní ropě, jejíž přerušené dodávky v sedmdesátých letech vážně ohrozily americké hospodářství. Bushův "sen" však vzbuzuje řadu otázek, především o dostupnosti vodíkového paliva.
Automobily na vodíkový pohon, pokud vůbec existují, si mohou dovolit jen opravdoví boháči. Experti však doufají, že jejich cena bude při rostoucí poptávce klesat. Zvýšit se ale musí i počet "vodíkových čerpacích stanic".
Ty jsou zatím v celých Spojených státech jen čtyři. Otazníky zatím visí i nad životností vodíkových vozů. Vydrží i po sto tisících najetých kilometrů? A odolají chladnému počasí?
