Teď už si podle něj společnost dlužníky daleko lépe hlídá, někdy to však nestačí. "Například Cukrovar Všetuly nám dluží tři miliony korun už několik let. Je však v konkursu a soudní jednání se vleče. Obávám se, že z tohoto dluhu už neuvidíme ani korunu a budeme jej muset odepsat," říká Lejsal.
Dlužníků však mají kroměřížští vodaři v okrese daleko víc. Jedním z největších je Moravská sladovna Kroměříž. Ale i tu věřitelé poslali do konkursu. Mezi další velké dlužníky patří například Stavební podnik Kroměříž, ale i kroměřížská nemocnice. Potíže však společnost nemá zdaleka jen s platební morálkou velkých firem a institucí. Stále častěji se například potýká s drobnými živnostníky, zejména s hostinskými. Ocitá se často v roli detektivů, protože musí hledat původní majitele a provozovatele. "Když třeba některá hospoda neplatí za vodu, můžeme jí vodu odpojit. Když to uděláme, majitel hospodu prodá. A za námi přijde nový majitel a dožaduje se připojení, protože bez vody nemůže existovat," vysvětlil ekonom.
Vodovody a kanalizace pak musí původního majitele najít a žalovat jej u soudu. Soudy se však neúměrně vlečou a dlužníci se odvolávají. "I z těchto dluhů musíme po čase zhruba polovinu odepsat," připustil Ladislav Lejsal, který však nicméně tvrdí, že pohledávky kroměřížských vodařů nejsou vyšší, než v jiných okresech a chod jeho společnosti nějak významně neovlivňují.
