"Lidé z těchto ostrovů mají psí hlavy," zapsal si do deníku legendární cestovatel Marco Polo, který do této oblasti zavítal na konci 13. století. "S potěšením žerou lidské maso, které hltají syrové jako divá zvěř."
Na této charakteristice prý není třeba moc měnit ani na počátku 21. století. Nezbytně se však vtírá otázka: Co bude s těmito unikátními lidmi dál?
Džaravové, Sentinelci, Šompenové či Ongeové a jim příbuzné negritské kmeny, jedni z posledních světových "vyslanců" doby kamenné, totiž čelí hrozbě definitivní záhuby. Jejich teritorium tvrdě zasáhly vlny tsunami způsobené zemětřesením v Indickém oceánu.
Andamanské a nikobarské ostrovy leží zhruba tisíc kilometrů východně od pevninské Indie, k níž administrativně náleží. Před "útokem" z moře čítaly tamní kmeny, poslední, jež se živí výhradně lovem a sběrem, vesměs jen několik stovek jedinců.
Třeba Ongeů prý už zbylo jen pár desítek. Ti, kteří přežili zkázonosnou vlnu, nemají zdaleka vyhráno. Naopak, hrozí jim smrt hladem. "Kmeny jako Ongeové jsou závislé především na lovu vodních živočichů.
Jenže ústí řek byla zaplavena mořskou vodou a další vhodná loviště pobřežní mangrovové pralesy byla zničena," řekl agentuře AP Samir Ačárja ze Společnosti pro ekologii andamanských a nikobarských ostrovů.
Ničivým vlnám možná podlehla čtvrtina kmene. "Zatímco většina kmenů na Andamanách a Nikobarách je zachráněna, kmeny jako Ongeové jsou ve velkém nebezpečí, protože jejich přirozené životní prostředí bylo těžce postiženo," dodal Ačárja.
Antropologové upozornili i na další problém. Zbytek kmene byl totiž evakuován z původní osady do vyšších poloh, kde již přes týden žije mezi místními obyvateli a setkává se s neřestmi pro ně dosud neznámými.
Co s bezelstnými lidmi asi provede alkohol nebo tabák? Na 550 ostrovů Andaman a Nikobar, z nichž jen tři desítky jsou obydlené, představuje domov pro šest pozoruhodných kmenů negroaustraloidního původu. Žijí tam po tisíce let.
Většina z nich jsou lovci a sběrači, znají jen luky, šípy a oštěpy. Jejich příslušníci se oblékají do kůry stromů, oheň si rozdělávají třením, rybaří na kánoích vydlabaných z jednoho kusu kmene a styk s cizinci je pro ně tabu.
Kmeny, o nichž se dlouho nevědělo, odkud vlastně přišly, to nikdy neměly snadné. Domorodci po dlouhá staletí úspěšně odolávali vyspělejším civilizacím. Bojovali s Brity, vyhnali Japonce a v poslední době panovalo křehké příměří s indickou správou. Dohoda zněla jednoduše: indičtí vesničané nevstoupí do džungle a její obyvatelé po nich nebudou házet oštěpy a střílet jedovaté šípy.
V přístavním městečku Port Blair si lidé vyprávějí, jak neslavně dopadli ti, kteří pronikli na nedaleká kmenová území Džaravů.
"I v posledních letech často docházelo ke střetům mezi indickou policií a domorodými obyvateli," vyprávěl časopisu The Atlantic Monthly antropolog Howard Dean.
"Džaravové, nejbojovnější z domorodých kmenů, každoročně zabijí několik lesních dělníků," dodal. Nelze se ani divit, že se "divoši" brání před civilizací. Přinesla jim jen problémy, utrpení a smrt. Přerušila tisíciletí klidu. Na zavlečené nemoci začali postupně vymírat.
Tisíciletí klidu je pryč
Třeba Džaravové nikdy neznali majetek. A tak, když si něco od přistěhovalců vzali, byli trestáni. Jak to však domorodci mohli pochopit? Jejich situaci zhoršuje i pozvolný rozvoj turistiky na ostrovech. A teď ke všemu přišla ještě ta strašná katastrofa.
"Původní kmeny se nechtěně ocitly uprostřed bitvy, kterou nemůžou vyhrát," míní Dean.
Na sever přes území Džaravů vede jediná silnice. Ta jim paradoxně přinesla jedinou jejich radost. Rádi totiž pozorují projíždějící autobusy. I když občas se prý na jejich pasažéry ještě snese sprška šípů.
Je to symbolické připomenutí zašlé slávy válečníků. Jakýsi poslední vzdor. Tito pozoruhodní ztroskotanci v čase bohužel v původní podobě nemají šanci přežít. A úder tsunami jejich zkázu nejspíš urychlí.
 Souostroví Andamany a Nikobary. Domov pravěkých kmenů, které postihla tsunami. (5. ledna 2005) |
