Ve skutečnosti běhají sice vytrvale (a díky mimochodu velice elegantně), avšak nijak zvlášť rychle. Dlouhé nohy jsou ovšem výhodou v prostředí, které je domovem vlků hřivnatých. Jsou to travnaté oblasti nebo křovinaté porosty v centrální Jižní Americe.
K typickým znakům vlka hřivnatého patří rezavá srst, tmavá dolní část nohou, bílá špička ocasu a především hříva na hřbetě, která je tvořena prodlouženými černými chlupy. Zvířata ji naježí v případě, že chtějí na větší vzdálenost pohrozit případnému soupeři nebo nepříteli. Když při tom vlk vyklene hřbet, postaví se bokem a jen hlavu otočí k partnerovi, dává zřetelně najevo svou převahu. Vlci hřivnatí jsou však poměrně klidné šelmy a jen málokdy mezi nimi dochází k prudším střetům. Potřebují-li si "vyříkat" například spor o území, uchylují se k ritualizovanému kroužení a imponování.
Štíhlý čenich a jemné čelisti svědčí o tom, že vlci hřivnatí neloví velkou kořist. Jsou všežraví - kromě menších obratlovců do velikosti paky či pásovce, hmyzu nebo plazů či dokonce ryb patří do jejich jídelníčku značný podíl rostlinné potravy, především různých plodů. Tam, kde nehrozí vyrušování ze strany lidí, vycházejí vlci za potravou i ve dne, většinou jsou však aktivní v noci.
Společenský život vlků hřivnatých není nijak rušný. Dospělí žijí většinou v párech, které přetrvávají mnoho let. Vzájemný svazek je však docela volný - mimo dobu rozmnožování se samec i samice toulají sice ve společném teritoriu, nicméně každý sám. Své území si značkují především trusem.
Pohlavní dospělosti dosahují vlci hřivnatí ve věku dvou let. Samice připravuje pro své potomky doupě v hustém porostu trávy nebo křovin. Jednou ročně rodí po asi 65 dnech březosti až 5 mláďat, která jsou na rozdíl od rodičů téměř černá, jen s bílou špičkou ocásku. Zpočátku zůstávají v úkrytu a samice je kojí. Později jsou mláďata přikrmována natrávenou potravou, kterou jim oba rodiče vyvrhují.
Vlk hřivnatý je zapsán v Červené knize ohrožených druhů IUCN, v kategorii "vulnerable", tedy vzácný. Jeho populace ve volné přírodě trpí především ztrátou přirozených stanovišť.
V pražské Zoo chováme vlky hřivnaté od roku 1969. Do současnosti se narodilo 105 mláďat, což je bezesporu úspěch, protože vlci patří k velmi obtížně chovatelným druhům. Jejich náhradní jídelníček obsahuje vařenou rýži, čerstvé i kompotované ovoce (milují banány), tvaroh, vejce, maso slepic, králíků nebo malých hlodavců. Poslední mláďata se narodila 16. listopadu 1998. Bylo jich původně pět, ale tři byla příliš slabá a nepřežila. Zato dvě zbývající (sameček a samička) se mají čile k světu.
Výhercem šedmého kola a majitelem dvou vstupenek do zoo se stává: Klára Kavanová, Ohradní 1340, 140 00 Praha 4 Michle
Odpovědi na následující otázku posílejte do pondělí 1. března 1999 na adresu pavla.mateju@mafra.cz. Vylosovaný výherce dostane prémiové tričko iDnes a dvě volné vstupenky do pražské zoologické zahrady. Nápovědu můžete hledat také na internetových stránkách pražské zoo, na adrese http://www.zoo.cz/
Vlk hřivnatý se pohybuje a) mimochodem
b) střídavou chůzí
c) střídá oba způsoby pohybu
 Po vyběhnutí z kotce si vlk hřivnatý protahuje ztuhlé končetiny |
 Vlk hřivnatý vypadá během zívání hrozivě |
 Vlk hřivnatý je zapsán v Červené knize ohrožených druhů IUCN, v kategorii "vulnerable", tedy vzácný. |
 Díky dlouhým stojatým uším má vlk hřivnatý dobrý sluch |
 Ani štíhlé tělo a dlouhé nohy neznemenají, že by byl pes hřivnatý rychlým sprinterem |
