Denně bere na třicet různých léků - na tlak, cukrovku nebo na ředění krve. "Vstávám kolem šesté, spolykám první část léků, píchnu si inzulin a jedu do práce. Když jde všechno, jak má, jsem tam celý den. Večer si musím opět vzít prášky a píchnout inzulin," popsal svůj den jednapadesátiletý muž.
"S pohybem je to mizerné. Beru léky, které mimo jiné podporují chuť k jídlu, po operaci jsem přibral skoro čtyřicet kilo," svěřil se iDNES.cz. Problémy s klouby u něj přetrvaly, i když se mu opět podařilo zhubnout. Dodává ale, že to v žádném případě není kvůli transplantovaným plicím, ty jej vůbec neomezují a dýchá se mu dobře.
Díky tomu může pracovat v rodinné firmě, která se zabývá prodejem autodílů. Ve volném čase pracuje na zahradě. Dřív hodně hrál na kytaru, kvůli cukrovce ale ztratil cit v prstech a brnkat nemůže.
Nemoc zdědil po matce
Miroslav Tejkal zdědil fibrózu plic po své matce, která nemoci sama podlehla. "Poprvé jsem byl na kontrole v roce 1972, protože lékaři se báli, zda fibrózou netrpím. Už tehdy se mi při zátěži špatně okysličovala krev," vzpomíná Tejkal.
Léčit se ale začal až v roce 1985, kdy se u něj nemoc definitivně potvrdila. Dostával léky, kterými se dá průběh nemoci zpomalit. "To trvalo do roku 1996, kdy už byl můj stav neúnosný," popisuje těžké chvíle. Nezbývala jiná možnost než zkusit transplantaci, naštěstí vše šlo velmi rychle.
Transplantace plic v ČeskuV Česku se transplantace plic provádí od roku 1997, od té doby proběhlo zhruba 130 operací. Ročně jich bývá zhruba dvacet. Lékaři mohou transplantovat jednu nebo obě plíce v závislosti na typu onemocnění. V Česku republice je dárcovství orgánů ošetřeno takzvaným předpokládaným souhlasem. To znamená, že pokud někdo během svého života transplantaci výslovně neodmítne, je považován po smrti za potencionálního dárce. |
On sám si na tu dobu moc nevzpomíná. "Já už jsem byl v takovém stavu, že jsem byl rád, že jsem rád. Všechny tyto věci šly mimo mě," přiznává. Operaci si musel plně hradit, Tejkalovým kolegům a rodině se podařilo sehnat peníze díky sponzorům.
V nemocnici strávil přesně měsíc. "Oni chtěli, abych zůstal ještě nějakou dobu na rehabilitační klinice v Innsbrucku, bylo to ale hodně drahé," vzpomíná Tejkal. Navíc se rozhodl strávit zbytek rehabilitace doma. "Člověk je tam víc zvyklý, je mu pak lépe," vysvětluje Miroslav Tejkal.
"Zpočátku jsem jezdil do Vídně na kontroly každý týden, postupně se intervaly prodlužovaly. Nakonec mě převzala do péče 3. chirurgická klinika s panem profesorem Pafkem a do Vídně jsem začal jezdit čím dál méně," popisuje Tejkal a dodává, že nyní už má nárazové kontroly pouze v Praze.
Samotná rehabilitace probíhala podle jeho slov velmi rychle. Domů se vrátil v polovině srpna, už o měsíc později nastupoval zpět do práce. "Doma jsem nemohl být, člověk pořád přemýšlí, co mu je a jak se mu dýchá. Transplantace navíc neměla vliv na fyzickou kondici," upozorňuje.
Hlavní je podle něj nechytit infekci. "Když bylo období chřipek, přes měsíc jsem chodil mezi lidi s rouškou, abych něco nechytl," uvádí.
S tím souhlasí i lékař Robert Lischke, který má na starost program transplantací plic ve Fakultní nemocnici Motol. "Plíce jsou jako jediný transplantovaný orgán neustále spojeny s vnějším prostředím, na rozdíl třeba od jater nebo ledvin. Pacienti jsou proto více ohroženi infekcí, jsou neustále vystaveni patogenům zevního prostředí. Z tohoto důvodu je u transplantací plic vyšší počet komplikací," sdělil iDNES.cz Lischke.
Nové plíce dostane ročně dvacet lidí
V Česku se transplantace plic provádí od roku 1997, od té doby proběhlo zhruba 130 operací. Ročně jich je kolem dvaceti. Podle Lischkeho je to počet relativně vysoký, nadále ho ale zásadně limituje množství dárců. Kdyby jich bylo dost, mohli by operovat až 40 lidí ročně.
V České republice je dárcovství orgánů ošetřeno takzvaným předpokládaným souhlasem. To znamená, že pokud někdo během svého života transplantaci výslovně neodmítne, je považován po smrti za potenciálního dárce.
Lékaři mohou transplantovat jednu nebo obě plíce v závislosti na typu onemocnění. Technika operací se podle Lischkeho výrazně nezměnila, značně se ale zlepšila terapie po transplantaci.
