Má takové udání smysl? Každá miliardová privatizace nutně nese s sebou podezření a obviňování.
Soupeřící firmy či spíše lobbisté, kteří je zastupují, používají všech prostředků. Nejasnosti kolem Unipetrolu však přesahují obvyklou míru pochybností.
Především je tu polská vyšetřovací komise, která konstatovala, že se uplácelo. Dával úplatky také magnát Babiš a bral je Stanislav Gross? Podezření nebylo dosud vyvráceno a pan Gross odešel z politiky.
Potom je tu záznam rozhovorů šéfa Paroubkova kabinetu pana Doležela s polským lobbistou Spyrou. Doležel pronesl dnes už okřídlený výrok o tom, že se sejdou u lesa a na stole bude ležet pět. Tentýž Doležel ale jednal i v Polsku.
Vlastimil Tlustý, který podal spolu s paní Němcovou a panem Nečasem trestní oznámení, se domnívá, že na jeho popud Paroubek "přitlačil" v Komisi pro cenné papíry tak, aby zvýhodnila PKN Orlen. Dá se to rozmotat?
I naše Sněmovna nakonec jmenovala vyšetřovací komisi. Premiér ji nejprve vášnivě nechtěl, později ji připustil. ODS ji toužebně žádala, později zpochybnila.
Nad privatizační hrou se hraje ještě jiná vysoká hra. Politická.
ODS útočí, chce ukázat sociálnědemokratickou vládu jako korupční. Vláda se brání. Ministr financí Sobotka například poukazuje na to, že prodej Unipetrolu bez problémů schválila Evropská komise.
Volič teď neví a nemůže vědět, komu má věřit. Zájem ODS je zjevně sobecký. Jenže ČSSD se brání tak nepřesvědčivě, že podezření z nečestného jednání přikrmuje.
Volič, podobně jako pan Tlustý, nevěří parlamentní komisi. Nevěří však ani tomu, že by Unipetrol vyšetřila policie, ta, které se vysmívá Krejčíř ze Seychel.
A poučení? Buď se najde sice malý, ale nezpochybnitelný důkaz, jako Grossův chybějící milion, nebo je útok ODS sice pochopitelným, ale ničím víc než plácnutím do vody, tedy spíš do nafty.
