Ještě nevím jak, ale dokážu to! - tak odpovídal anglický mašinista George Stephenson na neustálé otázky, jak si poradí s terénem. Měl už za sebou stavbu první železnice světa z Darlingtonu do Stocktonu (byla otevřena 27. září 1825), teď si usmyslel a až v parlamentu prosadil, že parou a železem spojí i tehdy nejrychleji rostoucí britský přístav Liverpool s textilní Mekkou Manchesterem. Výše uvedená otázka v tomto případě skutečně nebyla od věci. Oněch kýžených půl sta kilometrů mezi oběma městy totiž vedlo terénem vpravdě pekelným včetně nechvalně proslulého sedmikilometrového "Kočičího močálu". Ten Stephenson poznal na vlastní kůži: při vyměřování se propadl a před zmizením v blemtavých hlubinách ho zachránili na poslední chvíli. Ale i tenhle hrůzyplný zážitek ho inspiroval - když se k němu průvodci dokázali připlížit po položených prknech, proč by se na něčem podobném nemohl pohybovat vlak? Takže nejen desetitisíce tun rašeliny, zeminy a kamení, ale pod nejhlubšími, nezasypatelnými místy i "plovoucí" haťový spodek. K tomu jen tak mimochodem desítky mostů (nejvyšší 21 m) i tunelů (nejdelší 2 km), a nakonec samozřejmě konstrukce zbrusu nových lokomotiv, tehdy nejlepších na světě. Při triumfální zahajovací jízdě 15. září 1830 ji řídí osobně Stephenson. V narvaných vagonech za sebou jako kořist veze všechny své odpůrce, zatímco plenky železniční dopravy nechává rychlostí přes 30 km/h za sebou.
Apoštol medicíny
Pravděpodobně někdy v září 980 se u Buchary v Persii (dnes Uzbekistán) narodil významný učenec středověku Ibn Síná (zemřel 1037 "na následky prostopášného života"). Uzdravením bucharského emíra získal na věhlasu, dělal rádce a lékaře několika místním potentátům. Jeho hlavní dílo Kánon medicíny bylo spíše rozšířeným kritickým výkladem antického Galéna, nicméně autorovi pod jeho latinským jménem Avicenna zajistilo nesmrtelnost. Přes půl tisíciletí fungovalo jako bible lékařů - až ji nakonec potkal neblahý osud: slavný lékařský fanfarón Paracelsus ji veřejně spálil coby přežilou. Avicennovy filozofické názory zase podstatně ovlivnily nejvýznamnějšího scholastika Tomáše Akvinského.
Matematik vesmíru
16. září 1925 v Petrohradě umírá na tyfus Alexandr Alexandrovič Fridman (narozen 1888). Tento počtářsky obdařený meteorolog roku 1922 (k údivu Einsteina samého) dospěl řešením rovnic obecné teorie relativity k modelům nestacionárního vesmíru. Čirou matematickou možnost, za kterou ostatně své výsledky považoval i autor, však za sedm let svým objevem rozpínání vesmíru proměnil v realitu Edwin Hubble. A kosmologové se dodnes ptají, který ze tří možných modelů je ten pravý? Bude se vesmír rozpínat "věčně", nebo se expanze kdesi v nekonečnu zastaví, či se dokonce obrátí ve smršťování?
Proud jako magnet
Přesně týden předtím byla ve francouzské Akademii věd čtena zpráva H. Ch. Oersteda o objevu magnetických účinků elektrického proudu. Slyšel ji i André Marie Ampére a už 18. září 1820 na stejném místě předkládá učenému publiku své pojednání. Podává v něm výklad účinků elektrického proudu na magnetku (včetně takzvaného pravidla plavce, které J. C. Maxwell později nahradí známým Ampérovým pravidlem pravé ruky). Po elektrostatice nyní vstupuje do mlýna poznání elektrodynamika. Nauka o elektřině se rozšiřuje o nauku o magnetismu.
Verne kosmonautiky
19. září 1935 umírá v ruské Kaluze fyzik Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (narozen 1857). V šestnácti po spále téměř ohluchl, a snad i toto jeho omezení přispělo ke zrodu a rozvíjení myšlenek na tehdejší dobu vpravdě pošetilých: jak létat do kosmu. Žel, z řady důvodů zůstalo jen u představ. Naplnili je však jiní a Ciolkovskij je dnes považován za otce teoretické kosmonautiky.
- pátek 15. září 2000
