Česko chce více vytěžit zahraniční studenty, po návratu domů se ztrácejí

Co mají společného Běloruska Vitalia, Ghaňan David či Tchajwanka Ann? Všichni působí na českých univerzitách díky vládnímu stipendiu pro studenty z rozvojových zemí. Budoucí elita těchto států si sice během studia vytvoří vazby k Česku, které je ale často promrhá. Změnit to má chystaná databáze absolventů.

Syrští studenti České zemědělské univerzity v Praze Kindah Ibrahimová a Haiyan Sulaiman | foto: Petr Topič, MAFRA

Na zkušenou do Česka vyrazil i Bělorus Evžen (příjmení nechtěl uvést), který čtvrtým rokem studuje na pražském ČVUT. "Oba rodiče pracují v Minsku na vysokých školách, na kterých akademických svobod moc nemají. Všechny rektory vybírá prezident Lukašenko," říká student oboru inteligentní budovy, jenž připravuje návrh pasivního domu na dálkové ovládání.

Každý rok zahájí studium na českých veřejných vysokých školách zhruba 130 stipendistů. Celkem jich tu nyní působí přibližně 400, z toho 320 absolvuje studium v češtině. "Program ročně stojí přibližně 97 milionů korun," řekla iDNES.cz mluvčí ministerstva školství Klára Bílá.

České úřady ale po dostudování cizinců na mnoho z nich ztrácí kontakt a země tak dostatečně nevyužívá jejich potenciál. Strategii poskytování těchto stipendií na období 2013 až 2018 proto uložila Domu zahraniční spolupráce (patří pod ministerstvo školství), aby zřídil databázi absolventů. S nimi budou po návratu do vlasti v kontaktu české ambasády. Databázi využijí například české firmy nebo neziskové organizace, které mohou bývalým studentům třeba nabídnout práci.

"Hlasitě smrkáte a pijete i na ulici, ale je to tady OK."

Stipendisté hodnotí pro iDNES.cz život v České republice

• Ann Chen (Tchaj-wan, 22 let, ČVUT)
  "Líbí se mi bleší trh v metru C na Vyšehradě, něco takového doma nemáme. Překvapilo mě, že je tu hodně odpadků na okraji silnic, nedopalky cigaret jsou všude. Nechodím tu na večírky, protože jsem se vracela domů se zakouřeným oblečením."
• David Amegashie (Ghana, 36, ČZU)
  "Život v Česku je OK jen s výjimkou, že my zahraniční studenti těžko získáváme práci kvůli jazykové bariéře. Vzhledem k vysokým cenám ubytování je to obtížné. Překvapilo mě, že lidé chodí venku v ruce s flaškami."
• Evžen (Bělorusko, 23, ČVUT)
  "Život je tady trochu rychlejší. U nás je potřeba lidi více ukecávat, aby se věci začaly hýbat. Přišlo mi trochu divné, že tu při výuce část studentů jí a pije a že lidé na ulici velmi hlasitě smrkají."
• Kindah Ibrahim (Sýrie, 31, ČZU)
  "Když chodíte po Praze, je to jako muzeum. Lidé jsou velmi přátelští, stejně tak spolužáci a učitelé. Jen řeč je těžká."

Podle ministerstva se už databáze připravuje. "Dolaďují se požadavky zastupitelských úřadů ČR na konkrétní způsoby využívání údajů. Probíhá sběr údajů, které stipendisté vyplňují v závěrečných zprávách při ukončení studia," uvedla Bílá. Podle ní se jedná o dlouhodobý proces, jehož výsledky bude možné v plné šíři využívat a hodnotit až po několika letech.

Na problém nevyužitých kontaktů upozornila v roce 2011 analýza Ústavu mezinárodních vztahů vypracovaná pro ministerstvo zahraničí. "Většina z tisíců studentů, kteří v minulých letech a desetiletích v ČR studovali a ve většině případů i získali k ČR kladný vztah, znají náš jazyk, kulturní či společenské prostředí, se ve světě "ztratili" z pohledu přínosu pro vztahy s Českou republikou," zmínila analýza.

Ústav v dotazníkovém šetření také zjistil, že sice mnoho studentů bezprostředně po absolvování studia v Česku zůstává (zejména kvůli získání pracovních zkušeností), nakonec se ale 50 až 70 procent stipendistů vrací do země svého původu. V Česku natrvalo zůstává jen necelá pětina.

I většina studentů, které iDNES.cz oslovil, se hodlá vrátit do svých zemí. "Příští rok tu asi budu končit. Chci doma v Latákii využít znalosti i kontakty," říká Syřan Haiyan Sulaiman, který studuje na pražské České zemědělské univerzitě. Jeho krajanka Kindah Ibrahimová zase nabyté zkušenosti zúročí v neklidném Damašku, kde pracuje na ministerstvu zemědělství. 

Stipendijním programem prošlo už více než 22 tisíc studentů

Stipendisté z rozvojových zemí začali studovat v Československu už v 50. letech minulého století. Do rozpadu federace v roce 1993 jich programem prošlo 20 tisíc, v samostatném Česku dalších zhruba 2 500. Seznam rozvojových zemí se průběžně aktualizuje podle metodiky OECD a priorit zahraniční rozvojové spolupráce České republiky.

Vládní stipendia

• Země původu - nejvíce stipendistů je z Moldavska, Srbska, Běloruska, Bosny a Hercegoviny a Etiopie
• Vysoké školy - nejvíce jich studuje na České zemědělské univerzitě, Univerzitě Karlově, Vysoké škole ekonomické a Českém vysokém učení technickém
• Obory - stipendisté nejčastěji studují lékařství, ekonomiku, strojírenství, zemědělství, veřejnou správu a informatiku

Cílem programu je poskytnout vzdělání studentům, pro které je obtížné studovat na vlastní náklady, navíc ve vyšší kvalitě než v jejich domovských zemích. "Chtěla jsem studovat v zahraničí a v České republice se splnily mé základní požadavky - kvalita a žádné poplatky. Jsem ráda, že tu můžu být," říká Vitalia Hinová z běloruského Gomelu, která na Masarykově univerzitě v Brně studuje sociologii.

Podle zmíněné strategie stipendijní program pomáhá v daných zemích ekonomickému rozvoji a omezování chudoby i rozvíjení vztahů mezi Českem a těmito zeměmi. "Absolventi se často uplatňují ve významných pozicích ve státní správě i v soukromém sektoru rozvojových zemí, přičemž v mnoha případech jejich osobní vztah k České republice přispívá k rozkvětu vzájemných vztahů," píše se v materiálu.

V reakci na události na Ukrajině nabídnou některé české vysoké školy také svá vlastní stipendia tamním studentům, kteří čelí perzekucím. V plánu to má například Univerzita Palackého v Olomouci (více čtěte zde). 

Se stejným záměrem počítá i pražská Univerzita Karlova, která přijme zhruba dvacet mladých Ukrajinců v rámci Stipendia Václava Havla založeného letos v únoru. Je určeno pro studenty, "jimž represe totalitních, autoritářských a nesvobodných režimů kdekoliv na světě ztěžuje nebo přímo znemožňuje studium".