Ostrava je pro něj jedno z nejdůležitějších měst. "Má první manželka byla čistokrevná Ostravačka a mé první dítě - dcera Petra - se narodila v porodnici na Fifejdách. To samo o sobě stačí, abych byl s Ostravou nadosmrti spojený," říká oblíbený herec a známý moderátor.
Profil: Vladimír ČechZnámý herec a moderátor, syn moderátorky Hedy Čechové a herce Vladimíra Čecha, se narodil 6. července 1951 v Praze. V roce 1977 vystudoval pražskou DAMU a jako první získal angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Vždycky měl rád ostravskou zoologickou zahradu a místa kolem ní, včetně hald. "Rád jsem se procházel centrem a zašel jsem i do ulic, kde to nebylo moc bezpečné. Třeba taková dnešní slavná Stodolní byla opuštěná ulice plná zanedbaných domů, kde byl jediný hotel Odra a pak u podchodu obyčejná hospoda, kde pekli uzená žebra." Už sedmou sezónu je ve stálém angažmá v Městských divadlech pražských. Do povědomí veřejnosti se dostal především jako moderátor soutěže Chcete být milionářem? Působí v dabingu, jeho hlasem mluví například kocour Garfield. Je mistrem republiky v minigolfu. |
Ostrava je ale navíc městem, kde několik let žil a podle možností i pracoval. Jeho tchán byl rodilý Vítkovičák a dával mu tak nepřetržité lekce ostravštiny. "Spolu s tchyní to byli jedni z nejskvělejších lidí, na jaké jsem kdy narazil, a navzájem jsme se hodně milovali. Vlastně mi nahradili rodiče," říká herec.
Do Ostravy v roce 1977
Dodnes má v Ostravě dvě švagrové a děti jedné z nich mu říkají strejdo. "Podle možností se pořád stýkáme a cítíme se dál jako rodina," dodává Vladimír Čech.
V roce 1977 se do Ostravy dostal na své první divadelní angažmá v Divadle Petra Bezruče. "Jak Ostrava vypadala po mém příchodu? Popravdě řečeno to tehdy nebyl moc povzbuzující pohled. Všechny doly a hutě jely naplno, z koksovny Karolina se nepřetržitě valil kouř a o nějakém hlubokém nadechnutí se tu dalo uvažovat jen se sebezapřením," vzpomíná Vladimír Čech.
Ostravice byla šedivomodrou stokou
Tchán mu ale tehdy říkal, že teď už je to zlaté, protože ještě před pár lety nebylo vůbec možné sušit prádlo venku. "A když jste si vyrazil do práce v bílé košili, tak než jste tam došel, byla přinejmenším šedá. Všude byly davy šlachovitých chlapů s černě podmalovanýma očima, kteří byli podmračení a hodně divocí. Viděl jsem tu takové pouliční rvačky, které jsem zatím znal jen z filmů," říká známý herec.
Vladimír Čech miluje kočky, sám jich několik chová.
Prestižní diváckou cenu TýTý Vladimír Čech získal třikrát, snímek je z roku 2003.
Největší popularitu Vladimír Čech získal jako moderátor televizní soutěže Chcete být milionářem?
Opomenout nemohl ani další ostravské kulisy: "Řeka Ostravice byla šedivomodrá smrdutá stoka bez života a Slezskoostravský hrad ruina zarostlá býlím, kterou chtěly místní orgány dokonce zbourat, jako to provedli s historickými laubami vedle staré radnice."
Ostravské stopyVe středu čtěte: herec Miroslav Etzler Dosud vyšlo: herec Karel Fiala, divadelní režisér Jiří Nekvasil, režisér Hynek Bočan, herec Rudolf Jelínek, herec Luděk Eliáš, herečka Simona Stašová, herečka Jiřina Bohdalová, hudebník Radek Pastrňák, režisér Dušan Klein, herec Jiří Schwarz, kytarista Jaroslav Bartoň, herečka Jitka Smutná, herec a senátor Tomáš Töpfer, zpěvačka Věra Špinarová, režisér Jiří Krejčík, herečka Tereza Bebarová, spisovatel Jaromír Konečný, herec Svatopluk Matyáš, herec a režisér Jan Kačer, zpěvačka Marie Rottrová, skladatel Jaroslav Wykrent, herec Jan Fišar, herečka Eva Vejmělková, moderátor a textař Petr Šiška, hudebník, písničkář Jiří Dědeček, zpěvák a herec Richard Krajčo, režisérka Věra Chytilová, herec Alexej Pyško |
Ostrava je tématem k nepřebernému množství historek, také Vladimír Čech jich zná spoustu, ale ne všechny se hodí ke zveřejnění. "Tenhle region je hodně spojen s konzumací alkoholu a ani já jsem v tomto ohledu nestál vždycky stranou. Jedním z mých oblíbených podniků byla vinárna U starého vinaře na Nádražní ulici, ve které teď sídlí gay klub," vypráví s úsměvem.
Rázovité a veselé prostředí
Byl to podle něj velmi drsný lokál a zejména po výplatě byl plný řvoucích havířů, hutníků a dalších chlapů s ocelovými svaly. "Často se tam strhla rvačka a pamatuju se i na jednookou prostitutku s páskou přes oko, která nikdy neměla nouzi o zákazníky. A tohle všechno zaštiťovala skleněná vývěsní tabule vedle vchodu, která kupodivu nikdy nepřišla k úhoně. Stálo na ní: ,Rázovité a veselé prostředí.‘ No, není to krása?" říká Čech.
Nádherné a plné prazvláštní poezie byly podle Čecha i typické havířské putyky vedle šachet. "Když se tam po šichtě nahrnuli chlapi, kteří byli rádi, že přežili další den a nic na ně nespadlo, bylo tam hodně divoko, ale mně se to líbilo."
Výčepní měl hodně napilno
Jeho kamarád a ostravský herec Tomáš Jirman vypráví historku, která se v podobném provedení stala i Vladimíru Čechovi. "Vlezli jsme do liduprázdné hospody, nechali si natočit pivo a brzy podlehli nakažlivému klidu. Byly slyšet mouchy, jak narážejí do okenních tabulek, prostě tam chcípnul pes," líčí Čech.
Ve vyprávění pokračuje. "Najednou ale šenkýř pohlédl na hodiny, vytřeštil oči a začal šílenou rychlostí roztáčet lesy piv do všech půllitrů, které tam měl, naléval záplavy nejrůznějších panáků a v každém případě vypadal, že se právě dočista zbláznil. Jenže během chvíle se rozrazily dveře a hospoda byla rázem k prasknutí plná chlapů, kteří si brali půllitry po třech, lámali do sebe půlky, jako by jim šlo o život," vzpomíná herec na zážitek. "Po čtvrthodině se všichni vyhrnuli ven. A mouchy zase dál bzučely."
