Zažil jste někdy diskriminaci?
Ne, a je jednoduché proč: patřím k většině společnosti, jsem sportovně celkem zdatný, jsem dobře vzdělaný a ještě chlap. Takže jsem v naprosto výhodné skupině obyvatel.
Ptám se spíš proto, že jste eurokomisař ze země, která nepatří mezi ty se zrovna nejsilnějším hlasem.
Ne, Evropská unie nikdy nediskriminuje státy. Já se s tím vážně nesetkal. Krátký příběh z poslední doby: Litva nechtěla akceptovat určitou dohodu s Ruskem, tak se ta dohoda prostě neuzavřela a nic se nestalo. A byla to v uvozovkách malá Litva.
Česko je teď v podobné situaci kvůli Lisabonské smlouvě. Co říkáte na náš postoj?
Myslím, že je správné smlouvu ratifikovat. Evropa se sedmadvaceti státy je něco jiného, než byla Evropa s dvaceti státy. A toto je dokument, který určuje, jak bude rozšířená Evropa dál fungovat. Jestliže česká vláda smlouvu parafovala, tak to znamená, že ji akceptuje a je připravena ji podpořit. Z hlediska mezinárodního práva jsme se k tomu v každém případě zavázali. Když nějakou smlouvu nechcete, tak vás nic nenutí, abyste ji podepsali.
Takže české dupnutí si není rebelstvím a Topolánkovou výhrou, jak to premiér prezentuje?
To rozhodně nebylo žádné dupnutí si. To je normální. Vždycky se hledá dohoda všech sedmadvaceti zemí. A znám mnoho situací, kdy to hledání trvalo velmi dlouho.
Čili se nedá mluvit o krizi Evropské unie? Ani když byla k ledu odložena i další důležitá jednání o rekordních cenách benzinu a potravin?
Určitě ne. Odhlédnete-li od denních výkyvů, tak není úspěšnější uskupení než Evropská unie. Samozřejmě, život není nikdy urovnaný. Vždycky jsou problémy a vzniká napětí. Kdyby to bylo jinak, tak bych se divil. Víte, četl jsem zajímavý životopis F. D. Roosevelta a ten měl pravidlo: když šly věci ve vládě moc hladce, tak jednání přerušil a vrátil se k němu až za několik týdnů. Protože když věci šly hladce, bál se, že nejsou moc promyšlené.
Dá se říct totéž i o současné politické situaci u nás? Vládní koalici nic nejde hladce a couvá z reforem...
Zásadně nekomentuju vnitřní politiku státu. Zabývám se sedmadvaceti zeměmi Evropské unie.
Teď mluvíte alibisticky, přesně jako politik.
Nejde to jinak. Není správné komentovat situaci v jednotlivých zemích.
