Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kramár: Mečiarismus skončil, bezpráví trvá. Fico je výsledkem evoluce

  15:31aktualizováno  15:31
Slovenská kina uvedou ve čtvrtek dlouho očekávaný film inspirovaný dvacet let starým únosem syna prezidenta Michala Kováče. Aktéry tehdejších kauz, z nichž některé nebyly nikdy vyšetřeny, zastupují „bezejmenné“ postavy. „Když se tam někdo najde, tak ať se tam najde,“ říká v rozhovoru herec Maroš Kramár, který hraje roli Předsedy.

Mohu se zeptat, jak se vám ve filmu Únos hrál expremiér a předseda Hnutí za demokratické Slovensko Vladimír Mečiar?
Tak se na to zeptat nedá, protože my jsme nedělali dokumentární film, takže moje postava se jmenuje Předseda.

Únos prezidentova syna

Případ únosu prezidentova syna patří ke stinným stránkám novodobé historie Slovenska. Zavlečením Michala Kováče ml. do Rakouska chtěla tajná služba SIS podle řady názorů tehdejšího prezidenta zdiskreditovat, protože kritizoval vládu Vladimira Mečiara.

Vyšetření únosu dodnes brání kontroverzní amnestie vydané v roce 1998 Mečiarem, který tehdy vykonával i některé pravomoci hlavy státu. Letos na konci ledna více než dvě desítky předních právníků podpořily jejich zrušení. To dlouhodobě odmítá premiér Robert Fico, který označil amnestie sice za nemorální, ale zároveň za právně nezrušitelné.

zdroj: ČTK

A Mečiar se mu říkat nesmí?
My mu tak neříkáme. Ať si každý jména dosadí sám. Šéf tajné služby je Chlapčisko, prezident je Prezident... Je to film o devadesátých letech, o propojení mafie s nejvyšší politickou mocí a policií. Je to o době, co tady byla. Podobná byla i v Česku. Je tam kolem toho hodně mrtvých a jde o detektivní příběh inspirovaný tehdejšími časy. A když se tam někdo najde, tak ať se tam najde.

Je pravda, že vám vyhrožovali právníci Vladimíra Mečiara i bývalého šéfa tajné služby Ivana Lexy?
Mně ne. To byste se musel zeptat produkce. Já byl pouze osloven, zda bych nehrál postavu Předsedy. Pro mě to byla práce jako každá jiná, zajímavá v tom, že ti lidé žijí a že se asi poznají. Ale netočili jsme dokument, já se tomu pánovi ani nepodobám, ani jsme se nesnažili vytvořit nějakou jeho karikaturu. Nikdo z nás se nepodobá těm, o kterých to je.

A pokud tam podobnost je, tak je čistě náhodná?
Čistě náhodná. Jsou tam fakta, která se udála. Ale zda se udála tak, jak je to ve filmu... Jde o umělecký film a věci, o nichž pojednává, nejsou dodnes vyšetřeny. A nikdo neví, jak to bylo, kromě přímých účastníků únosu. Ale ten pán na to vyhlásil amnestii, a proto je to dodnes nevyšetřené, i když tam byli i mrtví.

Fotogalerie

Měly by se podle vás po dvaceti letech zrušit Mečiarovy amnestie, které se týkají věcí kolem únosu Kováče mladšího? Mělo by to smysl?
Ano, mělo by se to dotáhnout. Jsem za to, aby se amnestie zrušily, protože dát amnestii před vyšetřením nějakého činu je nemorální. Tu dává prezident odsouzeným lidem, ale tady se nic nevyšetřilo.

V tomto případě si ji navíc možná Mečiar, který v roce 1998 na pár měsíců zastupoval prezidenta, dal sám sobě...
Možná ano. Využil tu chvilku, kdy byl zastupujícím prezidentem, a dal si amnestii. A pokud to tak není, ať se ty amnestie zruší, ať se to vyšetří. Není nic jednoduššího.

Vy jste spíš spojován s kladnými rolemi, kdysi jste ztvárnil i prince. Váš Předseda však asi kladná postava nebude...
Už hraju i záporné postavy, ty jsou obecně lepší, protože jsou barevnější. Já jsem ho neparodoval, ani nenapodoboval. Sám jsem ho jednou dvakrát v životě potkal. Byl to člověk, který měl sílu, měl šílenou moc. A hodně lidí je díky tomu, jak si to tenkrát rozdělili, pořádně bohatých. Ani on sám a ani jeho děti nejsou chudí.

A proč Předsedu hrajete zrovna vy?
Já jsem se na to ptal paní režisérky a ona mi vysvětlovala, že mám charizma, že mě ženský milovaly. A i on měl charizma a ženský ho taky zbožňovaly.

Co já jsem viděl dříve na Mečiarových mítincích, tak to byly spíše „babky národňárky“ od šedesáti let výš...
To je jedno. Ale ženský ho měly rády a volily ho. I v mojí rodině. Rodiny se kvůli němu hádaly, jedni ho milovali a druzí ho zatracovali. Je to postava plná rozporů.

A studoval jste před natáčením i chování současného premiéra Roberta Fica? Je si s Mečiarem v něčem podobný?
Myslím, že hodně. Fico je ještě dokonalejší, výsledek evoluce.

Mečiar 2.0?
No prostě dokonalejší. Dnes se už díkybohu nevraždí, ale moc, její zneužívání, toky peněz jsou daleko sofistikovanější, dělá se to v bílých rukavičkách. Nefunguje zákon, nefunguje právo, nefunguje nic. A oni si dělají, co chtějí, a smějí se nám.

Maroš Kramár (57)

Populární slovenský herec a moderátor. Vystudoval v Brně. Filmové role princů z něj v osmdesátých letech udělaly slovenský ženský idol. Dnes hraje ve Slovenském národním divadle, v Česku například ve Studiu DVA, moderuje v České televizi Zázraky přírody a účinkoval i v seriálu Letiště. Česky hovoří téměř stejně dobře jako slovensky.

Váš film se točil dlouho...
Netočil se dlouho, dlouho se připravoval. Na začátku byly tlaky, aby se vůbec netočilo. Pak jsme natočili pár upoutávek, žádalo se o granty... A také jsem zažil neskutečnou věc, když mi jeden člen grantové komise řekl: Já si myslím, že byste to měli natočit jinak, že scénář by měl být jiný. Že když to přepíšeme, změkčíme, že by ty peníze možná i byly. Mně to připadalo jako za komunistů, že jsme se vrátili zpátky v čase.

Jak jste vy osobně zažíval devadesátá léta, o nichž film je? Neuvažoval jste jako mnoho vašich slovenských kolegů o přestěhování do Prahy?
V Česku a na Slovensku to tehdy bylo stejné. Nemělo smysl se stěhovat. Taky v Česku byla mafie, taky máte lidi, co vás okradli a utekli do zahraničí s penězi. I hromady mrtvých. To byla doba toho klondajku, začátku, Divokého východu. Ono se to nějak utřáslo, ale děje se to dál. Bílí koně existují pořád, ale už třeba nejsou výpalníci, kteří přijdou a řeknou: Zaplať, nebo ti vypálíme hospodu. Není to tak hloupý a sprostý. Už to jsou soukromé bezpečnostní služby. Přejmenovalo se to.

Takže se to posunulo, ale že byste měl z politiky radost nebo že byste se na ní chtěl podílet, to ne?
Radost z toho nemám vůbec. A pokud jde o politiku, tam mi mockrát nabízeli, abych někoho podpořil nebo dokonce abych kandidoval. Já nechci, já chci klidně spát, chci dělat svoji práci, ať si ji dělá každý. Smutný je, že lidi tady jsou takoví ospalí, že nám – ještě od těch komunistů – vyhovuje, že nás někdo vede. Čekáme, až to bude úplně na hov... Politici kradou a smějí se nám. Protože vědí, že tady se nikomu z nich nic nestane, a žije se jim dobře. A blbý národ jen nadává v hospodách a nikdo nic neudělá.

Film Únos

Slovenský film Únos je dramatizací událostí okolo únosu Michala Kováče, syna tehdejšího slovenského prezidenta. Snímek režírovala 39letá Mariana Čengelová-Solčanská. Zřejmě největší hvězdou filmu je herec Maroš Kramár, které ztvárnil postavu tehdejšího premiéra Vladimíra Mečiara. Ve filmu se objeví také český herec Tomáš Hanák. Do slovenských kin snímek vstupuje 2. března.

Středeční slavnostní premiéry se účastnil slovenský prezident Andrej Kiska, na projekci naopak nedorazil premiér Robert Fico ani předseda parlamentu Andrej Danko. Kiska poprojekci podle portálu HNonline prohlásil: „Je to nesmírně smutný film. Nejsmutnější na tom je, že se zakládá na pravě“. Ministr kultury Marek Maďarič se zamyslel nad tím, jak bude film vnímat mladá generace. „Kladl jsem si otázku, jak to mohou vnímat lidé, kteří v té době nežili. Nebo zahraniční diváci. Já jako člověk, který v té době žil, jsem se s tím neustále konfrontoval,“ prozradil Maďarič.

Podle dosavadních recenzí se film povedl. Server DenníkN píše, že Únos je „solidním politickým thrillerem a slovenským filmem, při kterém se necítíte trapně. Velkou roli však v kladném hodnocení hraje fakt, že se jedná o snímek založený na skutečných událostech.

Snímek Únos v současnosti nemá oznámenou distribuční premiéru v českých kinech.

17. listopadu 1989 to byli ale společně se studenty herci, kteří rozhýbali národ. Mají dnešní herci ještě takový kredit?
Nevím. Nedávno se třeba k politice ozval Ondřej Vetchý a na Facebooku to hrozně schytal, co si jako herec stěžuje, když vydělává a je bohatý. To je smutné. My, oba národy, jsme hrozně závistiví.

Mají Slováci po tom čtvrtstoletí od rozdělení ještě Čechům co závidět? Není to tak, že jste nás v mnohém dohnali a občas v něčem i předehnali?
Myslím, že toho moc není. Ale závidím vám, že máte v každém městě divadlo nebo aspoň kulturní dům a že do nich byly investovány velké peníze. Takových míst na Slovensku moc není, menší města jsou tam chudší a nemají na to peníze. V průměrných platech jste na tom pořád ještě o něco lépe. Já jsem ale nikdy nechtěl, abychom se rozešli.

Nepřijde vám nesmyslné, že se dabují české filmy do slovenštiny a slovenské do češtiny?
Na Slovensku je na to zákon, vy ho nemáte, ale stejně to překládáte. Moje děti umí česky, ale obráceně to neplatí. Vy jste slovenštinu vytlačili a mladí Češi už mají problém. Je to nesmysl, protože kdyby ji odmalička poslouchali, tak mají jeden cizí jazyk naučený zadarmo. My Slováci přitom ani dnes nemáme s češtinou problém, a byť máme ten zákon, tak je u nás češtiny mnohem víc. Ale když hraju tady v Česku, tak po mně chtějí, abych mluvil česky.

A nesnažíte se jim vysvětlit, že je to nesmysl?
Snažím, ale dramaturg řekne, že se na to dívají děti a ty by slovensky nerozuměly.

Takže společný stát už asi dohromady nikdy nedáme...
My jsme spolu. V Evropské unii. Já to Česko a Slovensko neberu ani dnes jako dva státy. Vy jste nepřijali euro, takže si na cestu do Česka beru jinou peněženku. Ale to je asi tak jediné.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.