ČTĚTE TAKÉ:
Tlustý: ČSSD manipulovala kauzy kolem Nomury
Součástí této smlouvy je také závazek, že vláda požádá prezidenta republiky Václava Klause o milost pro trestně stíhané manažery Nomury a Investiční a Poštovní banky. - více zde
Teď se můžeme ptát, co vlastně takový postup ve skutečnosti v praxi znamená? Vláda se zavázala k něčemu, co jí v právním státě rozhodně nepřísluší, a tím také veškeré dohody zpochybnila.
Co vlastně míníme pojmem smlouva? Smlouva představuje právní úkon, který je projevem vůle zúčastněných stran založit právní vztah a vymezit vzájemná práva a povinnosti.
Projev vůle nemůže být libovolný, protože státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Vláda práva
Na rozdíl od občana, který může činit vše, co není zákonem zakázáno, státní moc je vázána zákonem, zákon stojí nad ní. Tento prostý fakt patří k základním atributům právního státu, vlády zákona a práva. Tedy k hodnotám, o které se snažíme v posledních letech usilovat a k nim směřovat a které by do značné míry už dávno měly být samozřejmé.
Výkonné moci naše zákony neumožňují, aby se obracela na prezidenta republiky se žádostmi o udělení milosti.
Tento závazek vlády ve smlouvě s Nomurou, navzdory tomu, že se už na prezidenta se žádostí obrátila, však neodpovídá právu, takže je neplatný a jeho plnění je nemožné.
Jestliže tento závazek tvoří podstatnou náležitost nějaké smlouvy, znamená to, že je tato smlouva celá neplatná.
Varovný kurs
Vláda jako nejvyšší výkonný orgán bezprecedentně vstupuje na půdu vyhrazenou orgánům činným v trestním řízení. Už dříve tak bohužel činili někteří jednotliví ministři, například ovlivňováním soudcovské nezávislosti v restitučních sporech.
Dnes už ruku v ruce postupuje vláda celá. To je velmi varovný vývoj. Svou snahou nepřipustit, aby o vině či nevině trestně stíhaných manažerů rozhodovaly orgány činné v trestním řízení včetně soudů samy, kupčí s pověstí naší země.
Vláda dává najevo, že u nás zřejmě vznikly z hlediska toho, kdo podléhá a kdo nepodléhá trestnímu právu, dvě velmi odlišné kategorie lidí.
Lze je popsat poměrně jednoduše. Jednou takovou kategorií jsou lidé, kteří v případě protiprávního jednání podléhají trestnímu právu.
Druhou takovou kategorií jsou jedinci, kteří jsou potenciálně beztrestní. Když bude mít vláda dojem, že jde v nějaké záležitosti o státní zájmy, obrátí se na prezidenta s žádostí o udělení milosti.
Tímto úhlem pohledu ovšem nepřipouští, že svrchovaným zájmem každého státu má být záruka, že veřejná moc bude pečlivě bdít nad dodržováním zákonů.
Jde o princip
Záleží vůbec na tom, jak v tomto případě hlava státu rozhodne? Právě že ne. Jde o princip. Nejde o to, zda prezident vyhoví, či nikoli.
Jde především o to, že vláda takto postupovat prostě nesmí, poněvadž tímto postupem by porušovala základní ústavní principy.
Jsme tedy svědky velmi pozoruhodného a svérázného výkladu boje s korupcí a klientelismem, kterým se dnes vláda významně zaštiťuje.
Obyčejný občan se nad tím může zamyslet a uvažovat, co z takového vývoje pro něj vyplývá. Nabízí se jedna poměrně velmi nelákavá odpověď. Můžeme třeba sbalit kufry a odjet.
Existuje několik vhodných zemí, kde na tom budeme za takovýchto poměrů přinejmenším stejně. Odcestujme třeba do Běloruska.
