Nejprve si všimněme právě doznívajícího sporu premiéra s prezidentem.
Šlo v něm pochopitelně o víc než o Klausovy názory na euroústavu a na jeho zahraniční cesty. Šlo o to, kdo v této zemi vládne. Po dvou slabých sociálnědemokratických vládách a při ne zcela jednoznačném textu ústavy mohl prezident snadno dojít k absolutistickému závěru "Stát jsem já".
Je pochopitelné, že nová vláda chce mít moc ve svých rukou a že se s prezidentem dostala do konfliktu.
Jiří Paroubek adresoval prezidentovi jisté výhrůžky včetně odhodlání zabránit Klausovi v některých zahraničních cestách.
Jak již řečeno, ten konflikt víceméně musel přijít, a není také divu, že měl tak hrubé rysy. Přitom spor o to, kdo a jak vládne českou zahraniční politikou, lze řešit mediálním handrkováním nebo jednáním. Bohužel jsme ztratili soudnost, pokud jde o politickou kulturu: hrubost a sprosťárny v politice nás nepřekvapují. Je hezké, že Paroubek chce být rozhodným, energickým premiérem, ale prezident je hlava státu a s hlavou státu se pomocí výhrůžek (jak to předvedl Paroubek) mluvit nemá, ba dokonce řekl bych – bez ohledu na ústavu – ani nesmí. "Pozitivně" to mimo jiné dokázala skupina disidentů, která krátce předtím zaslala prezidentovi velmi kritický dopis. A ten dopis byl slušný. Proč také ne? Jak s tím souvisí otázka vepřína v Letech? Má nepochybně "obsahovou" stránku (odstranit vepřín?), která souvisí s vlastnickými vztahy, s finančními možnostmi, s povědomím obyvatelstva, a tak lze pokračovat.
Jenže tato věc má rovněž významnou politicko-kulturní rovinu.
Kromě židovského holokaustu byl u nás za nacistů rovněž holokaust cikánský a koncentrák v Letech je u nás jeho symbolem. Demokratická politická kultura přikazuje, abychom s místem, na němž koncentrační tábor stál, zacházeli právě jako se symbolem bezpráví. Toto bezpráví má na svědomí miliony lidí a je lhostejné, jaké byli národnosti, rasy či barvy pleti. Z hlediska demokratické politické kultury je nevhodné se ptát, zda vepřín odstranit, či ne. Taková otázka by neměla existovat, protože je nepochybné, že v Letech má stát místo vepřína památník na cikánský holokaust.
Tato přirozená slušnost se nepochybně prosadí. A čím později, dodejme, tím víc peněz to bude stát.
Slušnost v politické kultuře je důležitá i v dalším případě. Ester Kočičková se v satirickém pořadu vyjádřila o komunistech jako o prasatech, a to vzbudilo velký rozruch.
Měla to říct, nebo ne? Pro nás má význam, že to řekla. Je to zbytečně hrubé.
A z hlediska politické kultury je v tomto případě důležitá rovněž otázka viny. Protože autorka té věty si o komunistech nemyslí nic pěkného.
Kdo by se divil... Ale jsou všichni komunisté stejně špatní? Co o jednom každém z nich víme? Ani si neuvědomujeme, že výrok "komunisté jsou prasata" je založen na zásadě kolektivní viny. Jsme lidé různí a také komunisté a jejich sympatizanti jsou různí, ať se nám to líbí, nebo ne.
Když jsem si zamoralizoval, mohu toto krátké pojednání uzavřít zjištěním, že trocha slušnosti by českou politickou kulturu určitě nepoškodila.
