A navzdory občasným úšklebkům, že našinec nedohlédne dál než na špičku vlastního nosu, lidem vadí i zadlužování státu. Vědí, že ten stát jsou oni, dluhy jsou jejich, ministři je za ně nezaplatí.
Všimněme si - hlas lidu se vzácně shoduje s výhradami mezinárodních institucí. V hospodách i v konferenčních sálech se dneska mluví stejnou řečí.
Čert ví, kam chodí vládní politici. Odborníci kritizují vládu, že si "vzala dovolenou", voliči si myslí, že jejich hlas polyká temná jeskyně.
Ta skepse je oprávněná, vláda je špatná. Když tři chtějí totéž - reformu penzí, zdravotnictví anebo daní - ale každý jinou cestou, zůstanou společně trčet na místě. A k čemu vláda, která trčí?
Před pár lety Miloš Zeman sliboval dvě stě tisíc nových pracovních míst. Od chvíle, kdy ČSSD vstoupila do Strakovky hlavním vchodem, tolik míst ubylo. Zemanova vláda také tvrdila, že nakrátko se víc zadluží, a až se ekonomika vzchopí, země zbohatne, dluhy se splatí. Od té doby si vlády nepřestávají půjčovat.
Vysoké daně, především sociální a zdravotní odvody, zavinily, že práce je drahá, zaměstnavatelé nepřijímají nové lidi - a i tak je zdravotnictví dál ztrátové a důchodová pokladna nemá dost peněz pro seniory.
Čím to, že si nyní víc stěžujeme na ekonomické problémy než jako donedávna na zdravotnictví a bezpečnost? Zlepšily se zmíněné oblasti k naší spokojenosti? Nezlepšily.
Kapitalismus se však usazuje a my se ostřeji díváme kolem sebe ze své vlastní sociální pozice. Příznivce pravice nejvíc trápí vysoké daně a zadlužování, voliče levice zase nezaměstnanost.
Souvislost mezi problémy je přitom přímá. Vlády v posledních letech však geniálně dokázaly neuspokojit obě skupiny: daně i nezaměstnanost neklesají a dluhy rostou. Jaký div, že je voliči společnými silami trestají.
