Proč? Zdraží-li se, utrpí i ti, kteří platí volné činže. Ti však nikoho nezajímají.
Statisíce lidí, kteří platí nízký nájem, jsou však velká skupina voličů, spojená společným zájmem - nechtějí o výhodu přijít. Vládě, která jim sáhne na jejich privilegium, to nedarují.
Sociální demokraté se chovají dokonce skoro logičtěji než ODS, když za Klause vládla. Lidé s dotovanými činžemi by měli být spíše voliči levice. Zásahy do trhu také patří spíš k socialistům než k liberálům.
Ani Klaus však, v rozporu se svým programem, na regulovaný nájem nesáhl. Jako nadaný politik si uvědomoval sílu těch hlasů. Vtip je v tom, že nízký nájem neplatí chudí a sociálně potřební. Platí ho ti, kdo v hodinu H měli byt či několik bytů s dekretem.
Mohou to být chudáci, ale i multimilionáři. Lze to přirovnat k jakési permanentní loterii. Každý měsíc v ní asi dva miliony občanů (včetně dětí) vyhrávají několik tisíc. Jsou to, jako z udělání, vždy titíž občané.
Takový systém by každý označil nejen za nespravedlivý. Označil by ho za šílený. A přece s regulovaným nájemným tomu tak je. Nespravedlivou výhodu mají vybrané domácnosti bez ohledu na zásluhy nebo tíživou sociální situaci.
Z hlediska narovnání neudržitelných poměrů je naopak lhostejné, pokud vláda vodu nezdraží. Na té není nikde psáno, jestli má být zdaněna pěti, či devatenácti procenty. Navíc zdražování vody, základního životního prostředku, to komunisté socialistům v kampani spočítají!
Jenže vládu posedla rozpočtová hrabivost - chce brát tam, kde to je jisté. A pít potřebuje každý, většina lidí se dokonce i myje. Pokud ale zdraží vodu, bude mít psí hlavu nejen mezi lidmi s nízkými nájmy.
I tady jde o voliče. Je těžké někoho obírat a chtít od něj sympatie. Pokud vláda co nejvíc omezí regulované nájmy, pozbude popularitu aspoň pro dobrou věc. Drahou vodu by si za to skoro zasloužila.
