Proč jenom pootevřel? Tedy za prvé: tři sta členů nestačí. O tom, zda je církev vhodná, nebo nevhodná, budou rozhodovat osvícené dámy a pánové z ministerstva kultury. Prý tak předejdou tomu, aby "státní souhlas" dostaly nebezpečné sekty. Jenže taková sekta, pokud bude stát o registraci, předloží věrouku lidumilnější než evangelium.
Za druhé: schválené církve dostanou desetiletou "zkušební dobu", jakýsi katechumenát. Teprve když dokážou, že to myslí vážně, budou povýšeny na úroveň stávajících, desetitisícových. Budou mít nárok na státní podporu, budou moci těšit vězně a vojáky.
Sňatky, které posvětí, budou naroveň občanským. Obavy státu jsou pochopitelné. Podobně jako založit žertem politickou stranu je možné žertem založit společenství "věřících". Jak groteskní obřady bychom museli uznávat jako pravoplatné manželství! Ale proč vlastně ne? Cožpak občanský obřad s kázáním lhostejného úředníka není taky groteskní? Lidé, kteří se berou, přece vstupují do jasně vymezeného právního vztahu. Je lhostejno, oddává-li je rychtář, farář, druid nebo velký muftí. Pokud se berou snoubenci žertem, bude je žert mrzet.
Jakkoli tedy jsou "státní souhlas" a zkušební doba pochopitelné, jejich logika není zcela domyšlená. Stát se ze setrvačnosti pořád vměšuje i tam, kam se nutně vměšovat nemusí.
Právě proto však náleží vládě velké uznání. Dokázala se tentokrát mocensky postit a utrhla si od úst kus dohlížitelských pravomocí.
