Situace je to nemilá. Můžeme si samozřejmě za ni především sami. Neudržitelný (jak minulý týden napsal i kanadský list Globe and Mail) je však i vstřícný imigrační systém země javorového listu.
Co dál? Dlouhá léta se pouze hovoří a hovoří o řešení problému Romů, stejně jako o řešení problému rasového extremismu. Slova nic nevyřešila, vše se opakuje, a navíc jeden problém ovlivňuje druhý.
Cesta k nápravě je v tomto případě dlouhá a není ani jasné, zda povede k úspěchu.
Romové by se měli přestat cítit jen jako oběti a někteří (nehovořím o celé skupině, ale o jednotlivcích) by sami měli změnit své chování.
Vyřešit rasismus ve společnosti, který bývá namířený i proti Romům, bude složitější, protože radikálové se začali halit do politického závoje.
Nemilé však bylo v posledních dnech i fanfaronské chování české vlády, která se místo toho, aby připravila občany na zavedení víz, opřela tvrdě do Kanady i za využití Evropské unie. Bylo by chybou v odvetě zavádět víza Kanaďanům, ti sem přece neemigrují.
Pokud nechceme, aby se podobná situace opakovala, musí se konat na obou stranách. Ottawa by měla přitvrdit pravidla pro přistěhovalce. Není normální, že prozkoumání žádostí o azyl trvá léta, a navíc je emigrant zásobován přehnanou péčí. Pak někteří lidé systém zneužijí.
Češi by pak měli Romům dokázat, že jsou zde doma. A těm, kdo porušují pravidla, znemožnit zneužívání sociálních systémů u nás i v Kanadě.
