Bylo mu dvanáct, když s ním maminka vyrazila z jeho rodné Plánice přes Plzeň a Beroun do Prahy, aby mohl studovat. Šli pěšky tři dny. Takřka symbolické putování v životě muže, který se sám zasloužil o modernizaci železnice, ještě před koncem 19. století rozjel první pražskou elektrickou tramvaj a postavil elektromobil, s nímž vyjel Nerudovou ulicí ke svatovítské katedrále.
Jako slunce
Narodil se ve stejném roce jako Edison a stejně tak v chudobě - táta byl švec, maminka posluhovala. Těžko tedy říct, s jakým největším výkřikem průmyslové revoluce se jako kluk setkal.
Správná rozhodnutí slavných ČechůFrantišek Křižík 1847-1941 Jan Neruda o něm kdysi řekl: "Nebyl obchodníkem a byl příliš skromný. Jedním slovem - byl Čech." |
Když ukončil pražskou reálku, postoupil na techniku, kde se sice sblížil s fyzikou, ale elektrotechnika byla na škole pořád ještě popelkou. Ten zásadní moment přišel v jeho jedenadvaceti letech, kdy se dostal k opravám železničních telegrafů. Díky tomu získal zaměstnání u plzeňské železnice a tam taky uvedl svůj první vynález: zdokonalené návěstidlo proti srážkám vlaků.
Za vydělané peníze se v roce 1878 vydal do Paříže na světovou výstavu a oslněn elektrickými obloukovými lampami, kterými tamní ulice rozsvítil ruský vynálezce Jabločkov, se vrátil domů rozhodnutý dotáhnout jeho nápad k dokonalosti. Dva roky nato podal žádost o patentování takzvané diferenciální regulace, která jeho obloukovkám zaručovala lepší výkonnost, než jakou se mohly chlubit ty Jabločkovovy.
V srpnu 1881 Křižík lampu představil v plzeňském divadle, kde zářila jako slunce, a ve stejném roce za ni dostal na elektrotechnické výstavě v Paříži zlatou medaili. Mimochodem, ocenění si odnesl i Edison za žárovku, jenže Křižíkova obloukovka poháněná dynamem tehdy vítězila jasnějším světlem. Kdo mohl tušit, že s Edisonovou žárovkou nakonec v dalším rozvoji elektrifikace prohraje.
Počátkem 80. let však ještě jeho obloukovka zažívala velké chvíle a s ní i Křižík, který dostával zakázku za zakázkou: plzeňský Měšťanský pivovar, důl v Nýřanech, ulice Jindřichova Hradce a Písku, v Praze obchody a Staroměstské náměstí a také slavná fontána, gejzír vody, světel a barev, kterým v roce 1891 oslnil jubilejní výstavu v Praze.
František Křižík v roce 1899 prováděl také první zkoušky s akumulátorovým tramvajovým vozem na železniční trati Nusle – Modřany – Zbraslav – Měchenice. Podvozek vozu byl částečně upraven. Křižík na fotografii stojí vepředu pátý zprava se svým typickým doutníkem.
V roce 1896 začal elektrickou tramvají dobývat Prahu a po ní Plzeň, v roce 1903 spojil elektrickým vlakem Bechyni s Táborem. Stačil vybavit na 130 elektráren, ale nakonec se nad jeho kariérou začalo stmívat. Vsadil na stejnosměrný proud a v jedné z rozhodujících chvil, kdy šlo o zakázku na elektrárnu v pražských Holešovicích, prohrál s Emilem Kolbenem, zastáncem perspektivnějšího střídavého proudu. Vršící se podnikatelské neúspěchy a finanční propady ho nakonec donutily postoupit svoji firmu bankám a stáhnout se do ústraní.
Přesto se do konce života těšil úctě. Na Štědrý večer 1937 byl spolu s Karlem Čapkem, orientalistou Vincencem Lesným a přírodovědcem Otakarem Matouškem pozván k rozhlasovému mikrofonu, aby přednesl vánoční poselství.
Tehdy řekl: "Za devadesát let svého života jsem poznal obrovský rozvoj dnešní vědy. Stál jsem u jeho počátků a pamatuji živě ještě počátky Edisonovy. Opravňuje mne to, abych věřil v další budoucnost lidstva."
